otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Jurovi Pavlicovi k 65. narozeninám

Jurovi Pavlicovi k 65. narozeninám

První prosincový den 2018 se Jiří Pavlica dožil pětašedesáti. Na slavení vlastních narozenin nějak není. Žurnalistka Radka Slížová se rozhodla pro mimořádný počin: Zcela tajně požádala čtyřicet Jiřího přátel o vzpomínku, pozdrav, přání. Během čtyř měsíců vznikla unikátní kniha o jediném výtisku. Do rukou ji dostal v závěru břevnovského koncertu 15. prosince 2018.
Máte 9 + 4 minuty čas? Pojďte na web vůně světla. O knize se dozvíte v článku, o přispěvatelích ve videu prvním, o předání Jurovi ve videu druhém. Přidávám jediný příspěvek, který vlastním, totiž svůj. Díky, Juro, díky, paní Radko, díky, všichni!

Hlavní rubrika: Kniha, film, koncert, divadlo
Rubriky: Kniha, film, koncert, divadlo
Datum zveřejnění: 21. prosince 2018

MYS DOBRÉ NADĚJEPavlica_Jiří

  1. Mírné mrazení v tom tichu: to když si vzpomenete z detektivek, jak kohosi zmlátili a okradli v podzemních garážích. Ano, stojíme 23. května 2000 s Jiřím Pavlicou a přáteli na smluveném místě, jímž byly podzemní garáže na jakémsi sídlišti v Kapském Městě v Jižní Africe. Všude podezřelé ticho, tu a tam v dáli křik výrostků. Zářivky vždy po čase zhasnou a musí se znovu jít klapnout vypínačem. Den a hodina souhlasí, místo snad taky! Čekáme na Dizu Plaatjiese, slavného hudebníka, za kterým Jura přiletěl natočit některé písně do alba Mys Dobré naděje. Včera jsme si řekli, kde a v kolik dnes. Dvě hodiny napětí. Nic. Dobře to dopadlo, totiž - nikdo nás neokradl. Dizu nepřišel a další den pro nás neměl žádné vysvětlení, jen samé úsměvy a maj dýr frend. V Jižní Africe se prostě údaje o dnech a hodinách a schůzkách neberou příliš vážně. CD naštěstí vzniklo a je nádherné dodnes. Překážek tehdy bylo dosti, a je dobře, že všechno posluchači Mysu dobré naděje (2001) a Ozvěn Afriky (2002) nevědí.

  2. O den později ovšem sedíte na obrovských balvanech na břehu Pacifiku, v ruce sklenku s vínem, slunce zapadá, barva oblohy se spojuje s mořem, takže už hranici nerozeznáte; a vy hledíte na jih a víte, že už tam žádná jiná pevnina není, než za nějakých 6000 kilometrů Antarktida a jižní pól.
  3. Při natáčení Mysu Dobré naděje (2000) jsem dostal krom letecké přepravy a nachystání nahrávací audio techniky z Radia Proglas veledůležitý úkol: Sedět v podzemí hudební akademie a hlídat u dvoukřídlých dveří, aby někdo nevešel do nahrávky. V pauzách interpreti ve slušivých čepičkách vycházeli a vcházeli a s nimi se z nahrávací místnosti linul divný puch, který postupně nabíral na intenzitě. Jura zůstával usměvavý; ovšem Jožka Fojta zneklidněl a čmuchali jsme, odkud to jde. Okna v pauzách otevřená nestačila, uf. Trvalo to, než jsme na to přišli. Jak se troubí do jednotónových antilopích rohů, ty se zahřívají. Muzikanti v kolečku, aby se slyšeli, se pohybují v kruhu. A z rohoviny se uvolňuje to cosi strašného. Místní muzikanti na to holt byli zvyklí.

Legrační tečka za vzpomínkou vzniká v srpnu 2018: V audiorozhovoru pro Český rozhlas ředitel továrny na jihoafrické hudební nástroje u Durbanu říká: Já vám mám takové asociace: Vidím běžící antilopu a říkám si: Tyhle rohy by ladily v Es. J

VTEŘINY KŘEHKÉ POPRVÉ

  1. Vzpomínám na jedinečný koncert v čerstvě dostavěném brněnském Sono Centru, 18. června 2014, kde bylo poprvé k vidění a slyšení CD Vteřiny křehké. Tam jsme s Jurou vysvětlovali plnému sálu lidí rozdíl mezi smyslem křtít živého člověka a nemožnosti křtít neživý předmět. Žehnání nosiče alba že pak není nic menšího, než vyslovení prosby a přání, aby písně na albu přinášely radost do srdcí. To děláme my kněží moc rádi a takové „Uvedení do života“ se uskutečnilo přímo na pódiu.

KŘEST SYNA MARKA

  1. Byl jsem u toho a měl velkou radost, když byl křtěn syn Marek v kapli Matky Jednoty křesťanů na Velehradě; pak jsme se veselili na pohoštění v Hradišti i s rodinami včetně Jiřího báječného tatínka.

JUBILEJNÍ CYRILOMETODĚJSKÝ ROK

  1. Nemohu zapomenout na atmosféru koncertů konaných 25. a 26. května 2012 v klášteře u svaté Praxedy a v sousední bazilice Santa Maria Maggiore v Římě u příležitosti zahájení Jubilejního roku svatých Cyrila a Metoděje. Filharmonie Bohuslava Martinů vedená Stanislavem Vavřínkem, společně s Hradišťanem a se sólistou Romanem Janálem.

Při zpěvu a capella Hradišťanu vám jde mráz po zádech, když si uvědomíte, že jste přesně tam. Rázem se ocitáte na jaře roku 867: Rukama papeže Hadriána se otevírají brány Říma, aby uvítal ostatky svého předchůdce, papeže Klimenta, třetího nástupce apoštola Petra. Ty, nalezené na Krymu přinášejí Konstantin a Metoděj do Říma. Pak přespávají vedle, v klášteře u svaté Praxedy, dnes by mohli přijít na koncert v papučích! V Římě se dočkali fantastické skutečnosti: Jejich překlad Písma a misálu do staroslověnštiny se stává čtvrtým liturgickým jazykem světa. Stane se to slavnostně položením překladu na boční oltář v bazilice Santa Maria Maggiore, pod obraz Panny Marie, a následnou bohoslužbou ve staroslověnštině. Hradišťan působí již dost dlouho, kdo ví, zda u toho tenkrát nebyl jako chlapecký chrámový sbor (Alice promine).
A my tu sedíme a nasloucháme zpěvu Konstantinově překladu Otčenáše v dokonalém hudebním Jurově pojetí. Jak blízko je doba velkomoravská, jak blízko je Carstvije Jeho.

VELKOMORAVSKÝ KONCERT

  1. Takový ten pocit, když se po pozdním příjezdu do Starého Města u Uherského Hradiště na Velkomoravský koncert nasunete na volné místo na lavičce. Hradišťan hraje a zpívá, za ním obrovský nedostavěný kostel, na nějž se koncertem sbírá a který jednou bude krásný; veliký je už teď. Velký a krásný proto, že spolu s Kosmou a Damiánem v Boleslavi a svatováclavskou kaplí na Hradě pražském není důležitějšího místa v naší zemi.
    Po chvíli si vás houslista a zpěvák Jura všimne, mrknete na sebe na dálku, usmějete se na sebe a víte, že je všechno v pořádku: Jedni radost dávají, druzí ji přijímají právě proto, aby ji také dávali. Každý způsobem, kterým jej Bůh obdaroval.
    Díky, Juro, díky, rodino, díky všichni okolo!

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.