- Mírné mrazení v tom tichu: to když si vzpomenete z detektivek, jak kohosi zmlátili a okradli v podzemních garážích. Ano, stojíme 23. května 2000 s Jiřím Pavlicou a přáteli na smluveném místě, jímž byly podzemní garáže na jakémsi sídlišti v Kapském Městě v Jižní Africe. Všude podezřelé ticho, tu a tam v dáli křik výrostků. Zářivky vždy po čase zhasnou a musí se znovu jít klapnout vypínačem. Den a hodina souhlasí, místo snad taky! Čekáme na Dizu Plaatjiese, slavného hudebníka, za kterým Jura přiletěl natočit některé písně do alba Mys Dobré naděje. Včera jsme si řekli, kde a v kolik dnes. Dvě hodiny napětí. Nic. Dobře to dopadlo, totiž - nikdo nás neokradl. Dizu nepřišel a další den pro nás neměl žádné vysvětlení, jen samé úsměvy a maj dýr frend. V Jižní Africe se prostě údaje o dnech a hodinách a schůzkách neberou příliš vážně. CD naštěstí vzniklo a je nádherné dodnes. Překážek tehdy bylo dosti, a je dobře, že všechno posluchači Mysu dobré naděje (2001) a Ozvěn Afriky (2002) nevědí.
- O den později ovšem sedíte na obrovských balvanech na břehu Pacifiku, v ruce sklenku s vínem, slunce zapadá, barva oblohy se spojuje s mořem, takže už hranici nerozeznáte; a vy hledíte na jih a víte, že už tam žádná jiná pevnina není, než za nějakých 6000 kilometrů Antarktida a jižní pól.
- Při natáčení Mysu Dobré naděje (2000) jsem dostal krom letecké přepravy a nachystání nahrávací audio techniky z Radia Proglas veledůležitý úkol: Sedět v podzemí hudební akademie a hlídat u dvoukřídlých dveří, aby někdo nevešel do nahrávky. V pauzách interpreti ve slušivých čepičkách vycházeli a vcházeli a s nimi se z nahrávací místnosti linul divný puch, který postupně nabíral na intenzitě. Jura zůstával usměvavý; ovšem Jožka Fojta zneklidněl a čmuchali jsme, odkud to jde. Okna v pauzách otevřená nestačila, uf. Trvalo to, než jsme na to přišli. Jak se troubí do jednotónových antilopích rohů, ty se zahřívají. Muzikanti v kolečku, aby se slyšeli, se pohybují v kruhu. A z rohoviny se uvolňuje to cosi strašného. Místní muzikanti na to holt byli zvyklí.
Legrační tečka za vzpomínkou vzniká v srpnu 2018: V audiorozhovoru pro Český rozhlas ředitel továrny na jihoafrické hudební nástroje u Durbanu říká: Já vám mám takové asociace: Vidím běžící antilopu a říkám si: Tyhle rohy by ladily v Es. J
VTEŘINY KŘEHKÉ POPRVÉ
- Vzpomínám na jedinečný koncert v čerstvě dostavěném brněnském Sono Centru, 18. června 2014, kde bylo poprvé k vidění a slyšení CD Vteřiny křehké. Tam jsme s Jurou vysvětlovali plnému sálu lidí rozdíl mezi smyslem křtít živého člověka a nemožnosti křtít neživý předmět. Žehnání nosiče alba že pak není nic menšího, než vyslovení prosby a přání, aby písně na albu přinášely radost do srdcí. To děláme my kněží moc rádi a takové „Uvedení do života“ se uskutečnilo přímo na pódiu.
KŘEST SYNA MARKA
- Byl jsem u toho a měl velkou radost, když byl křtěn syn Marek v kapli Matky Jednoty křesťanů na Velehradě; pak jsme se veselili na pohoštění v Hradišti i s rodinami včetně Jiřího báječného tatínka.
JUBILEJNÍ CYRILOMETODĚJSKÝ ROK
- Nemohu zapomenout na atmosféru koncertů konaných 25. a 26. května 2012 v klášteře u svaté Praxedy a v sousední bazilice Santa Maria Maggiore v Římě u příležitosti zahájení Jubilejního roku svatých Cyrila a Metoděje. Filharmonie Bohuslava Martinů vedená Stanislavem Vavřínkem, společně s Hradišťanem a se sólistou Romanem Janálem.
Při zpěvu a capella Hradišťanu vám jde mráz po zádech, když si uvědomíte, že jste přesně tam. Rázem se ocitáte na jaře roku 867: Rukama papeže Hadriána se otevírají brány Říma, aby uvítal ostatky svého předchůdce, papeže Klimenta, třetího nástupce apoštola Petra. Ty, nalezené na Krymu přinášejí Konstantin a Metoděj do Říma. Pak přespávají vedle, v klášteře u svaté Praxedy, dnes by mohli přijít na koncert v papučích! V Římě se dočkali fantastické skutečnosti: Jejich překlad Písma a misálu do staroslověnštiny se stává čtvrtým liturgickým jazykem světa. Stane se to slavnostně položením překladu na boční oltář v bazilice Santa Maria Maggiore, pod obraz Panny Marie, a následnou bohoslužbou ve staroslověnštině. Hradišťan působí již dost dlouho, kdo ví, zda u toho tenkrát nebyl jako chlapecký chrámový sbor (Alice promine).
A my tu sedíme a nasloucháme zpěvu Konstantinově překladu Otčenáše v dokonalém hudebním Jurově pojetí. Jak blízko je doba velkomoravská, jak blízko je Carstvije Jeho.
VELKOMORAVSKÝ KONCERT
- Takový ten pocit, když se po pozdním příjezdu do Starého Města u Uherského Hradiště na Velkomoravský koncert nasunete na volné místo na lavičce. Hradišťan hraje a zpívá, za ním obrovský nedostavěný kostel, na nějž se koncertem sbírá a který jednou bude krásný; veliký je už teď. Velký a krásný proto, že spolu s Kosmou a Damiánem v Boleslavi a svatováclavskou kaplí na Hradě pražském není důležitějšího místa v naší zemi.
Po chvíli si vás houslista a zpěvák Jura všimne, mrknete na sebe na dálku, usmějete se na sebe a víte, že je všechno v pořádku: Jedni radost dávají, druzí ji přijímají právě proto, aby ji také dávali. Každý způsobem, kterým jej Bůh obdaroval.
Díky, Juro, díky, rodino, díky všichni okolo!