Troufám si odhadovat, že běžný český smrtelník ví, že hlavou tohoto svazového státu je britská královna, je tedy na tom podobně jako Kanada; dále že ve vnitrozemí je velké sucho a časté požáry, že tam žijí klokani a že se tam odehrál učebnicový příklad nežádoucího vlivu člověka přemnožením králíků. Zná i siluetu opery v Sydney, dál to ale poplete a za hlavní město uvede Melbourne místo Canberry. Taky obtížně odhadne, že do kostela v neděli chodí asi 1,5 milionu z 21 milionů lidí, což je v poměru jen o polovinu lepší než u nás. Na co ale málokdo zapomene, jsou olympijské hry v Sydney v roce 2000 (v Melbourne byly v roce 1956). A na nich v průvodu kráčeli a pak tančili vedle "obyčejných" Australanů také "neobyčejní". Catherine Astrid Salome Freemanová, australská atletka, běžkyně, Aboriginka, nesla olympijskou pochodeň jako poslední. Tito původní obyvatelé, Austrálci, Aboriginové, jsou na místě už 45.000 let. Dnes je jich na 400.000 a jsou životní úrovní pod průměrem jiných Australanů, také mají tmavší pleť.

Co se stalo? Dá se předpokládat, že v dobré víře odebíraly vlády na počátku až do poloviny 20. století aborginijské děti, aby je vychovávaly "po bělošsku". Ve čtvrtek 14. února 2008 se vláda oficiálně, řekněme slavnostně omluvila. Za oddělování dětí od rodin, život často v osamocenosti... mluví se o "ukradené generaci".

Ústy všech generací se omluvil předseda vlády Kevin Rudd.

Co je na tom mimořádného? Že se takto dokázali vyjádřit, omluvit a z druhé strany omluvu přijmout lidé, kteří se toho všeho přímo oni sami nebo jejich rodiče zúčastnili. Jistě, není to holocaust, není to ani osmanský průšvih s Arménci, není to ani jihoafrický apartheid. Byla to však způsobená bolest, odehrálo se něco, co už se nedá odestát, tato křivda se dá jako tolik jiných křivd už jen zmírnit. Ale omluva je ten nejdůležitější krok. Jsou pak dvě možnosti.

Společnost, která na takovou omluvu vyžadující pokoru a statečnost má a uskuteční ji, má budoucnost.

Společnost, kde jsou lidé v malých či větších kauzách říkající "já se mu neomluvím" a po prohraném soudu sotva zaplatí a stejne se neomluví, tam je cosi hluboko špatně. 

Australané a Austrálci jsou ta možnost první. Čest a sláva jim.