„A vy, bratři, nenechte se od dobrých skutků odradit únavou.“ Tuto větu apoštola Pavla ve druhém dopisu do Soluně, který jistojistě znali i mladí bratři Konstantin i Metoděj, si často opakuji, zvlášť tehdy, kdy mi „zapomene“ poděkovat ten, kvůli němuž jsem vynaložil nějakou námahu.
Jako pomůcka k odzlobení mi pomáhá jednak vědomí, že jistojistě mnohokrát já v pravou chvíli neřeknu sloveso, které je tak důležité, protože je darem: Je to sloveso děkuji! A pak také vědomí, že moji radost z dobrého díla mi nikdo nevezme. Nemá jak.
Milí diváci, zvu vás skrze kameru České televize právě k dílu, které je cenné obdarováním od tisíců bezejmenných dárců, kterým lze poděkovat buď za dlouho a písemně, nebo to taky často nejde vůbec. Mluvím o podporovatelích díla, které vstoupilo do druhého čtvrtstoletí své činnosti. Čistě neziskové, nekomerční, nestátní, nezávislé na nějakém větším dárci, dílo, které si vlastně připravují uživatelé sami.
Pamatuji si slova tehdejšího velvyslance ve Francii, který – psal se rok 1994, rok před vysíláním – mi řekl: Víš, Martine, v Paříži se po celém dni v jinojazyčném prostředí cítím velmi unavený. Nemohu usnout. Naladím si Radio Notre Dame a vím, že v kakofonii lidských příběhů nejsem sám. Slyším stejná trápení, obdobné radosti, totožné projevy víry“. Velmi mi ta slova tenkrát pomohla. Dnes je to na sto tisíc posluchačů, desetitisíce těch, kteří svoje rádio podporují.
Vidíme nová profi studia – pojďte se podívat, ještě je třeba mnohé dokončit; střižny, velikou víceúčelovou knihovnu; každá ta police, každý mikrofon nebo klika od dveří vyprávějí o lidské štědrosti odvozené od štědrosti Boží.
Pod obrovskou střechou pilovitého vzhledu bývalé tovární budovy vznikla celá řada staveb; v jedné z nich, ze které máme velkou radost, právě stojíme. Je to rozhlasová kaple Proglasu, zasvěcená Svatému Duchu.
Před obětním stolem leží vedle malého kamene z Hory Tábor ve Svaté zemi také velký kámen ze Svatého Hostýna, jako jakýsi kámen základní, úhelný, symbol víry, modlitby, a také připomenutí pozice historicky prvního vysílače. Právě před pětadvaceti lety odtud šla k vám poprvé polední modlitba. Od té doby lidský um objevil takovou spoustu Božích darů, že se až tají dech. Z kdysi jednostranného média se stalo mnohasměrné.
Nic by ovšem nebylo k užitku, pokud by si lidé přestali vyprávět, sdílet se.
Papež František v listu ke dni sdělovacích prostředků 2019 píše: Je vždy užitečné vyprávět Bohu svůj příběh: i když to nezmění zprávy a události, změní to smysl i perspektivu. Vyprávět o sobě Pánu znamená vystavit se jeho láskyplnému a slitovnému pohledu na nás a na druhé. Jemu můžeme vyprávět příběhy, které prožíváme, k němu můžeme přivést lidi, jemu můžeme svěřit různé situace. S ním můžeme rozvazovat uzly svého životního plátna, zašívat trhliny a díry. Jak moc to všichni potřebujeme!
A tak to činím: vyprávím vám tu, milí, jak jsem nadšený z Boha a z dobrých lidí. A jakou mám z toho radost. Mějme ji spolu.