Účastníci lámání chleba cítí, že se nemohou plně radovat, pokud jsou mezi nimi velké rozdíly. Zaviněné, nezaviněné? To je jedno. Rozdíly. Spravedlivé rozdělení jídla je první položkou.
Tyto věci už nemají být na bedrech kněží, neb církev netvoří kněží. Jsou ustanoveni první jáhni. Každý z nás má nějaké vlohy. Někdo k řízení chodu kostela, jiný k držení za ruku v nemocnici, další ke kvalitním překladům, čtvrtý výkladům přeloženého.
Pater Laďa Heryán mluví o Leonardu Cohenovi, Cohen je žid, je slavný zpěvák a skladatel. Jednu jeho píseň určitě znáte: Aleluja. Aleluja zpívá překvapivě král Izraelitů David a překvapivě v situaci vrcholně trapné. Posílá na smrt Uriáše, manžela Bersabé, proto, že s ní on, král, čeká dítě. Text lze přeložit: A byť by nakonec vše odpadlo špatně, budu stát před pánem písně, a na jazyku – jen Aleluja. Silná Cohenova výpověď.
Co tím říká? Jen člověk, který je zlomený, může vnímat světlo, jež do něj právě skrze jeho zlomení proniká. Jen ten, kdo Boží milosrdenství potřebuje, je může vnímat. A pozor: Jen ten je pak neupírá druhým.
A opačně: Kdo upírá odpuštění druhým, pokud není sebevrah, musí si nutně myslet, že on je nepotřebuje. A je to tak skutečně?
To je nebezpečí: Že se ve svém náboženství zabydlíme, že to tady odsedíme, a podstatné nám bude unikat.
Milosrdenství chci, ne oběť...
Papež z Fatimy v sobotu svatořečení Františka a Jacinty Martoových volá: Jsem poslem míru. Jak by mohl nevolat, vstříc hrůzám válek na celém světě. A konec válek? To znamená zastavení bezpráví a znovuvrácení spravedlnosti.
A já se ptám: Jak chceme dosáhnout spravedlnosti, pokud nepoužijeme instituci odpuštění? A jak dosáhnu odpuštění, když o ně provinilec – despota, národ, stát, nežádá? Jen a jen milosrdenstvím.
Ano, po dnech oslav návratu svobody s koncem 2SV si připomínáme čas odplaty. Byl pochopitelný, ale nepřinesl požehnání. A vleče se to s námi dodnes. Díky za aktivity jako Meeting Brno.
Děti z Fatimy, od včerejška svatí František a Jacinty, Hyacinta Martoovi, patří jistě k nejsympatičtějším světcům všech dob. Děti zůstaly dětmi, a protože se modlily, úžasně zvládly úkol přinést Mariinu zprávu, která je všude a vždycky stejná:
Následujte mého syna. Připomínejte si víc jeho slova!
Maria nevyhrožuje, Maria něžně připomíná, prosí.
Bernadettu v Lurdech uctivě prosí: Buďte prosím tak laskava, docházejte sem po čtrnáct dnů.
Maria se pak prokazatelně třikrát směje. To bylo církevním představením podezřelé. Maria, ta že by se mohla hihňat?
Vittorio Messori, známý publicista katolík, říká, pozor, žijeme v době, kdy se jednostranně zdůrazňuje milosrdenství. A s tím je spojeno potlačování informací o variantách v okamžiku smrti: nebe - peklo.
Já bych rád bratru Vittoriovi řekl, že po tři sta let církev hrozí, soudí, rozhoduje: všechna ta Dies Irae v hudebních dílech. Všechny věty na adresy nepřátel. Atakdále. Takže za tři sta let zdůrazňování milosrdenství bychom mohli říci, teď je vyrovnáno.
Musíme k tomu dozrávat. Někdo moudrostí, jiný pílí, někdo třeba těžkou nemocí. Občas chodíme do restaurace na Kraví hoře v Brně - steakhausu Monte Bů. Tam ve výloze za sklem visí na hácích krávy, to maso dozrává. Nám to pak ohromně chutná a pak přibývá - když ne křesťanů - tak křesťanské hmoty určitě.
Věřím, že nám Bůh poslal typ člověka, papeže Františka, aby přinášel urychlování lidského dozrávání, aby našim bližním náš život chutnal, aby za to byli rádi.
S některými z vás jsme se vrátili z Lurd. Zároveň tam byli členové maltézské pomoci. Tisíce vozíčkářů, desetitisíce pečovatelů a dalších poutníků.
Náš Pán nemocný. Nikde jinde na světě neuvidíte takovou samozřejmou úctu a péči, u každého hotelu… Generální ředitel vozík s postiženým táhne, člověk z pošty vozík tlačí, vedle něho řeholnice. Náš Pán nemocný. Náš Pán v těch nemocných. Nemocní otištění v našem Pánu, třeba když je s trnovou korunou na hlavě. Základní kámen, o kterém mluví apoštol Petr, je Ježíš. A pokud pomáhám nemocnému, je to on, zásadní kámen stavby mého života. Na jednom místě je nápis. Bůh mi zde nevrátil zrak, ale zachránil mi život: Protože mi zde vrátil víru.
Sláva a čest vám všem, kteří máte děti a máte je rádi, čest všem, kteří konáte dobro a nečekáte se na „děkuji“.
Naplňujete tak přání básníkovo Abychom na všech stranách s královstvím Božím hraničili.

Ještě jednou Laďa Heryán, parafrázuje Ježíše, jeho slova takto: Děcka, nebojte se, máme s Otcem výtečnou realitní kancelář, V našem domě je dostatek volných bytů, jdu vám připravit pokojíček. Už se na vás tolik těším! Nebojte se, nepodrazím vás!
Pokud bych si mohl v té realitce vybrat, bylo by to u řeky Gávy, v blízkosti jeskyně Masabielle. :-)