otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Pěkné prázdniny přeji!

Pěkné prázdniny přeji!

aneb

Dovolená od starostí, ne od radostné víry.

Ve vzduchu už jsou cítit prázdniny. Naši blízcí mají za sebou přijímačky, maturity, státnice, vypukly svatby, přátelé se pustili konečně do stavby.

Hlavní rubrika: Křesťanství, církev, společnost
Rubriky: Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 13. června 2018

Co se stalo v posledním půlroce? Prožili jsme několik nepříjemných chvil na dálnici a taky na úřadě; zažili jsme pocit vydanosti na milost či nemilost v autoservisu a na dopravním odboru magistrátu. Exspirovala nám platební karta a ani se nerozloučila. Na vydání pasu jsme si museli připlatit, hlavy děravé, neboť pas už – kupodivu – exspiroval taky. Jsme o žlučník lehčí, laparoskopicky, že ano. Hádek máme za sebou nepočítaně a nactiutrháníček v důvěrných chvílích s přáteli taky. Asi bychom takto mohli dlouho pokračovat.

Ale máme za sebou také slzy vděčnosti, když se opatrně zdá, že rakovina přibrzdila. Děti dostanou tři roky po úmrtí tatínka nového tátu, je zázrak, že je a že je tak dobrý. Prožili jsme nádherně posilující duchovní obnovu a sešli jsme se tam čirou náhodou s přáteli, které jsme neviděli dvacet let. Hele, víru neztratili, ba naopak, když jsou tady. A vlastně je to v pořádku, vždyť jsme se za ně něco namodlili… V koncertních sálech jsme prožili hluboké umělecké zážitky, jak se říká. A při návratu ostatků Josefa kardinála Berana jsme byli docela naměkko. Jo, byl to statečný člověk. A byli jsme v chudé zemi v zahraničí a obdivovali jsme, jak skromně a zároveň radostně a trpělivě tamní lidé žijí, mezi nimi mnozí křesťané. Máme také, už ve třetí generaci, chlapce v adopci na dálku. Dělá nám opravdu radost, příští rok bude – dá-li Bůh, maturovat. Náš vlastní synek je k našemu překvapení dospělý a míří na dobrovolnickou misi do Afriky. To víte, že máme obavy, ale moc to té mladé generaci přejeme; jazyky umějí, zdraví jsou, budou to mít jak do života, tak do životopisu a budou opravdu prodlouženou rukou Božího milosrdenství, i za nás. Budeme si skypovat.
A na vlnách Proglasu jsme si s chutí poslechli výborný vzdělávací cyklus; v e-shopu si objednáme flešku pro poslech dílů, které jsme nestihli.

Popsali byste takto nějak svůj život? Pokud ano, je to výtečné, protože o vás platí, co píše papež František: „Rád spatřuji svatost v trpělivém Božím lidu: v ženách, které s takovou láskou vychovávají svoje děti, v mužích, kteří pracují, aby domů přinesli chléb, v nemocných, starých řeholnicích, které se stále usmívají. V tomto vytrvalém každodenním ubírání se vpřed spatřuji svatost bojující církve. Častokrát jde o svatost „odvedle“, tedy o ty, kteří žijí blízko nás, jsou odleskem Boží přítomnosti anebo – jinými slovy – „střední třídou svatosti“. A že po nás ani pes neštěkne?

„Rozhodující události světových dějin byly určitě podstatně ovlivněny dušemi, o kterých není v dějepisných knihách řečeno nic. A právě jim vděčíme za rozhodující události našeho osobního života – a to je něco, co se dozvíme teprve v den, kdy bude zjeveno vše, co je skryto. Svatost je totiž nejkrásnější tváří církve.“

Milí čtenáři, posluchači, zůstávejme radostnými, normálními, vděčnými lidmi. A prosíme-li Boha o něco, buďme přesní, aby se nám nestalo něco podobného, jako těmto dvěma:

countryOn a ona, šedesátiny, zároveň třicet let spolu. Zjevuje se anděl: Posílá mne šéf, že jste fakt dobří, mám každému splnit jedno přání. Cestu kolem světa pro dva! vydechne bez váhání manželka. Anděl luskne prsty – a už drží v ruce dva dárkové poukazy all inclusive planeta Země. Manžel zamilovaně pohlédne na manželku: Já bych si přál mít manželku o třicet let mladší! Jasně! luskne prsty anděl. A v manželovi je v tu ránu – devadesát.

Stálé mládí Božích dětí a dobrý prázdninový odpočinek přeje a vyprošuje o. Martin.

Příspěvek je pro úvod Zpravodaje č. 59 Radia Proglas

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.