otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Postní komentář kardinála Dominika Duky

Postní komentář kardinála Dominika Duky

První březnový Komentář týdne na Radiu Proglas připravil pražský arcibiskup, kardinál Dominik Duka.

Hlavní rubrika: Křesťanství, církev, společnost
Rubriky: Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 4. března 2018

Vážení přátelé,

zcela jistě nyní prožíváte postní dobu a po druhé neděli postní, kdy nás evangelium seznámilo s proměněním Krista na hoře Tábor, hlouběji chápeme, nejenom velikost a slávu křesťanství, ale také problémy a těžkosti, které naši církev zasahují. Můžeme tedy říci, že jako církev opravdu jdeme ve stopách Ježíše Krista. Pro nás, pro pražské arcibiskupství je tato doba navíc poznamenána velkým úkolem, kterým je návrat otce kardinála arcibiskupa Josefa Berana do vlasti a do jeho katedrály. Není tedy možné uplynulé dny nepropojit s jeho životním osudem a dobou, kdy se po utrpení v koncentračních táborech Mauthausen a Dachau vrací domů a kdy jsou všechny velké naděje, které kladl do obnovy církve i do spolupráce mezi církví a společností z hlediska lidské perspektivy opravdu pohřbeny.

Nyní, když sledujeme události nejenom v souvislosti s připomínkou sedmdesátého výročí (Vítězného) Února a komunistického puče, se nám zcela právem může zdát, jako by se v naší společnosti projevila jakási metastáze této jeho doby. Nebudu rozebírat jednotlivé kroky, zmíním jen, že mě neustále zaráží, nakolik neznáme celé podhoubí komunistického převratu: přítomnost Valeriana Alexandroviče Zorina, který přichází organizovat a zajišťovat zdárný průběh událostí, ale také čtyřicet a více let, která nám tu přistály spolu s agenty NKVD. Zcela jistě nás může těšit alespoň skutečnost, že tehdejší prezident Klement Gottwald odmítl pomoc sovětské armády s poznámkou, že vše je připraveno.

Možná, že někteří z vás namítnou, že zase hovořím o událostech, které patří do sféry politické historie, ale ona je to také historie církve. A tak nyní sledujeme osud komunistického návrhu na zdanění církevních restitucí, které vůbec neproběhly, protože zákon hovoří o částečném odškodnění a majetkovém vyrovnání mezi státem a církví v návaznosti na rozhodnutí ve Federálním shromáždění. Československo se tak po pádu komunismu po roce 1989 rozhodlo napravit křivdu nejenom vůči církvím, ale i vůči občanům – byť se mnohdy jednalo o křivdy nenapravitelné. Přesto však stále můžeme z úst těch, kteří nesou na těchto křivdách vinu slyšet slova výtky, urážek a ponižování. Můžeme se tak jenom trochu s hořkostí pousmát nad silou práva v dnešní době. Nenabádám však k rezignaci a zahořklosti. V této zemi je dostatek prostředků, aby právo bylo právem, ale také i možností, abychom mohli říci pravdu do očí těm, kteří se vysmívají svobodě a skutečným lidským právům, nikoliv vymyšleným požadavkům, které odporují zdravému rozumu.

Prožíváme postní dobu s vědomím, že je to doba, kdy hledáme pravý směr a víme, že tou cestou je cesta pravdy, která nás vede k životu. Tak nám to řekl Ježíš Kristus, zakladatel církve, syn izraelské dívky Marie či Miriam, v kterém je naplnění dějin spásy a v kterém se otevírá i naše budoucnost. Mnozí si určitě klademe otázku, zda skutečně jdeme správnou cestou. Chtěl bych sebe i vás ujistit, že pokud jsme kritizováni, posuzováni a vysmíváni těmi, kteří nás považují za své úhlavní třídní nepřátele, pak jdeme po správné cestě. Až nás budou tito lidé chválit a budou nám pochlebovat, pak budeme mít zcela plnohodnotnou jistotu, že jsme sešli z cesty, kterou se vydal kardinál Josef Beran, jeho spoluvězeň Štěpán Trochta a další statisíce našich spoluobčanů – rolníků, živnostníků, skautů, orlů, sokolů, vojáků a řada dalších lidí, kteří si byli vědomi, že nelze sloužit lži, závisti a nenávisti. Všichni měli velikou zkušenost z doby nacistické okupace a také nám mohou říci, co v této zemi znamenal komunismus. O tom hovoří mimo jiné i zákon o zločinech nacismu a komunismu, který ale v dnešní době pravděpodobně ošetřuje státní úřad pro nepotřebné památky.

Přes všechny tyto turbulence ať je naše postní doba a příprava na Velikonoce opravdu autentická. Pokud se vám zdá, že tomu tak není a že je třeba přemýšlet, jak se mít ještě lépe, upozorňuji, že budou platit dávná slova o tom, že lépe už bylo. Lépe nám bude teprve tehdy, když budeme skutečně stát na straně pravdy, svobody, a spravedlnosti. O tom hovoří izraelští proroci: Izaiáš, Jeremiáš, Ámos a další. Nezapomínejme proto v postní době otevírat knihu Písma svatého, především spisy proroků tak, jak to naši předkové činili v době nesvobody, starostí a tísně.

Ne, moje řeč není o umírající jednotě demokracie či církví. Moje řeč je jenom připomenutím, že postní doba je doba vážná, kdy je zapotřebí dívat se pravdě do očí, i když to není vždy příjemné. Nezapomínejme, že postní doba má jasnou vizi a velikonoční koncovku, kdy po zradě Zeleného čtvrtku, smrti a zoufalství Velkého pátku přichází noc, velké Vzkříšení a radostné aleluja. Kéž bychom o dnešních Velikonocích dokázali toto aleluja zpívat nejenom z plna hrdla, ale také z hloubi našeho věřícího srdce.

Pro Radio Proglas

Dominik Duka, březen 2018

Audioverze v Audioarchivu Proglasu

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.