Přátelství je ryzí. Dávám, aniž bych bral, a dostávám, aniž by se čekalo, že oplatím.
Přátelství osvobozuje. A to uprostřed vztahů, zatížených příbuzenstvím, podřízeností nebo penězi.
Přátelství uschopňuje. Právě tehdy, pokud umím navazovat přátelství s člověkem, jsem schopen je navazovat i s Bohem. Jak na to? Úplně stejně. Oslovím Ježíše jménem. Budu pozorný k tomu, co mi říká. Právě tak, jako přítele jej požádám, poprosím, a stejně tak nezapomenu děkovat. Budu se s ním cítit bezpečný pro jeho pevné slovo a jeho ochranu před zlým slovem. Nikdy mu nechci ublížit a jsem si jistý, že on nemá zájem ublížit mně. Nazval jsem vás přáteli…
V přátelství je síla. Velmi rád bych prokoukl, kterými vlastnostmi si vybudovali přátelství s Ježíšem Lazar s Marií a Martou. Šlo jim to náramně. Jak byli všichni naměkko kolem události začínající slovy: Přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit… Lazarus, veni foras! Pojď ven! To je síla.
A že mi to s někým nejde? To se rozumí samo sebou. Cena přátelství přece spočívá i v tom, že je to vzácné zboží. Jako melanž na Duně. Zachovat vlídnou tvář a být laskavý je také velmi cenné, počítá se.
A ještě něco: Udržováním přátelství člověčího si „nacvičuji“ schopnost obnovovat přátelství s Bohem právě tak dobře, jako svátostným způsobem ve svátosti smíření.
Mou častou radou rodičům dětí nejpozději od deseti let výše je tato: Podporujte děti v setkávání s vrstevníky tam, kde mohou přátelství vznikat spontánně. Uděláte tím pro jejich budoucnost ohromnou věc.
A když přátelství zaniká? Ano, dozráváme, stěhujeme se za manželem, manželkou, za zaměstnáním, vracíme se do rodiště pečovat o stárnoucí rodiče, jezdíme do ciziny. Přátelství jedno se upozadí, aniž by zmizelo navěky, jiné nám Bůh přihraje jako všimné, které se, jak všichni víme, nedaní.
Nedá mi to nezeptat se: Těšíte se na setkání s přáteli, už se konečně podařilo po všech peripetiích a nemocech domluvit termín? Bravo. Tak, a já se jdu místo psaní dalších úvah setkat v modlitbě večerních chval s Ježíšem a pak jdu konečně zatelefonovat rodině svých přátel. Požehnaný den, přátelé přátel!
Přemýšlím o daru přátelství
Katolický týdeník se v březnu 2017 zaměřuje na téma přátelství. Zeptal se i mne.
Nedávno se na mě blízký člověk po mých nářcích podívá a praví s úsměvem: Člověče dobrý, na co si stěžuješ, vždyť je to skoro úplně vynikající! Podívej se na sebe! A měl pravdu. Nemít toho přítele, zůstanu si ve svých náladách.
Rubriky: Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 15. března 2017