Toto vám chceme, drazí bratři a sestry, na začátku Adventu připomenout a o to vás poprosit: rozhodněme se upevňovat svazky lásky a pokoje! Nepřispívejme k rozbrojům, svárům a hádkám. Nedejme se k nim vyprovokovat: ačkoli od druhých zažijeme příkoří, výsměch, či pohrdání, prosme Pána, aby posílil naše srdce, abychom dokázali reagovat s láskou.
Znepokojeně sledujeme, jak se z naší společnosti vytrácí úcta. Mezilidské vztahy za poslední roky zhrubly; na mnoha místech se lidé k druhým chovají nezdvořile a sobecky. Bohužel tyto způsoby pronikly do soukromého i veřejného života: dostaly se do politiky, kultury i médií. Prosíme, vraťme se k úctě! Začněme každý sám od sebe, nepoukazujme na jiné. Učme se k lidem přistupovat s trpělivostí a láskou. Není to snadné: je to však křesťanská služba, naše povolání. To, že si někteří naši laskavost a slušnost zamění se slabostí, ať nás nevyvede z míry. Vytrvejme!
V naší společnosti sílí vědomí práva na vlastní názor, ale bez respektu vůči jakékoliv autoritě: učiteli, lékaři, policistovi, soudci, představiteli státu, knězi. Tak jako je jasné, že nositel autority se musí chovat na úrovni úřadu, který zastává, musí zůstat jasné, že mu přísluší úcta a respekt, bez kterých naše společnost nemůže fungovat.
Vedle úcty k autoritám je třeba zachovat úctu k názorovým oponentům. Šíří se mentalita vzájemného znevažování či dokonce mávání zvednutými pěstmi: a zalíbilo se to i některým křesťanům. Heslo "já ti ukážu!" neodpovídá křesťanské víře o nic lépe, než hrozba "já si na tebe posvítím!" To není naším úkolem. Správněji pochopili výzvu evangelia naši předkové, když do svých pořekadel zařadili zásadu "kdo do tebe kamenem, ty po něm chlebem". Naberme odvahu vrátit se k takovému způsobu "obrany". To je nejúčinnější nastavení zrcadla i nejlepší pomoc těm, kteří zbloudili.
Připomeňme si, že naším cílem nemá být získání moci nad společností, ale její vnitřní proměna mocí kříže. Ten je naším symbolem, nikoli kámen nebo meč.
Nenavštěvujme webové stránky, které podporují nesnášenlivost a pohrdání druhými. Nepodporujme takové stránky! "Čím je duše v těle, tím jsou křesťané ve světě", můžeme číst v starobylém Listu Diognetovi: naším úkolem je společnost spojovat, ne rozdělovat. Úsilí sjednocovat nám však nebrání svědčit o evangeliu a držet se pravdy o životě, rodině, manželství, člověku a jeho důstojnosti. To, že si životem podle evangelia vysloužíme nevoli, ať nikoho nepřekvapí. Připomeňme si, že křesťané se snaží milovat "i ty, kteří je nenávidí. Když jim nadávají, oni žehnají. Platných zákonů jsou poslušní, ale svým životem lidské zákony převyšují! " (List Diognetovi, 2. stol.)
Drazí bratři a sestry, pokud chceme být světlem pro svět, stojí před námi náročné požadavky. Na jejich splnění nestačí jen naše síly. Evangelium nás proto zve k modlitbě a zároveň ke střídmosti a zdrženlivosti. Aby naše srdce "nebyla zatížena" neřestmi a starostmi o pozemské věci.
Střídmost v užívání světských dober, kterou křesťanství hlásá, nikdy nebude populární. K čemu vede svévole a ztráta zdrženlivosti však vidíme na příkladu skandálů, které zasáhly společnost i Církev.
Právě proto nesmíme podlehnout "bezbřehosti" ani naivní představě, že nám nezbývá, než uvolňovat mravy a rušit požadavky náročných předpisů - údajně pro usnadnění a zlepšení života. Křesťanská láska má jiné směřování. Ovládání žádostivosti není škodlivé, ale prospěšné, ba přímo nezbytné pro dobro mezilidských vztahů.
I v tomto Adventu bděme a modleme se. Na neúctu odpovídejme úctou. Na uvolňování mravů zdrženlivostí a sebeovládáním. Na ohrožení života nenarozených nebo starých a nemocných velkodušností k životu, ochotou sloužit a pomáhat. A dejme si alespoň jedno dobré předsevzetí: pokusím se o větší laskavost k druhým! Tak se můžeme připravit na příchod Pána, a mnohým jiným tak pomoci najít cestu k němu. Takto společně v lásce a beze strachu chceme jednou stát před Synem člověka, jehož s radostí očekáváme.
Pozdravují vás, žehnají a o modlitbu prosí vaši biskupové Slovenska.