otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Zastav se, pohleď a vrať se!

Zastav se, pohleď a vrať se!

Texty 1. neděle postní jsou o Noemově Arše a duze na potvrzení smlouvy s Hospodinem; dále o čtyřiceti dnech Ježíše na poušti.
Co z textů plyne: Smlouva neomezuje, ale dává jistotu; poušť nezabíjí, ale vrací svobodu; voda neutápí, ale očišťuje a nese k novému začátku.

Hlavní rubrika: Křesťanství, církev, společnost
Rubriky: Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 19. února 2018

Jeden z nejpronikavějších textů k postní době, které jsem kdy slyšel, vyslovil papež František o Popeleční středě 2018; použil jsem i dnes, o první neděli postní 2018.

Postní doba je příhodný čas k tomu, abychom doladili disonantní akordy svého života a přijali vždy novou, radostnou a slibnou zprávu Pánovy Paschy. Církev nás vybízí, abychom věnovali zvláštní pozornost všemu, čím by naše věřící srdce mohlo ochladnout.

***
Oldřich Chocholáč, farář od sv. Jana v Mikulově, zmínil ve včerejším telefonátu z Pchjongčchangu do Proglasu, že se mu líbilo, s čím přijel předseda našeho olympijského výboru: Dobrá umístění dobře, medaile výtečně, ale naše výprava chce soutěžit fair play a bez jakéhokoli dopingu.
Říká se tomu integrita člověka. Chceme-li být dobří, chce to dobrou psychiku i tělesnou schránku. Modlit se a nedělat nic nebo něco dělat, ale nebýt dobrým člověkem, to nedopadá dobře.
Boží dotek může být jemně pomalý, třeba až za celou postní dobu se vyloupne radost, že jsem se sebou pohnul, jindy může být Boží štulec dílem okamžiku, a my se pak cítíme jako Ester Ledecká, odvčerejška letecká, když s pusou dokořán čekala, kdy se objeví na tabuli opravený, třeba o vteřinu horší čas.
***

Pokušení, kterým jsme vystaveni, jsou četná. Každý víme o těžkostech, s nimiž se musíme potýkat. A je smutné konstatovat, že tváří v tvář vezdejšímu dění se zvedají hlasy, které používají bolest a nejistotu k rozsévání nedůvěry. Plodem víry je láska, jak ráda opakovala Matka Tereza z Kalkaty, a plodem nedůvěry zase apatie a rezignace.
Nedůvěra, apatie a rezignace jsou démoni, kteří rozleptávají a ochromují duše věřících lidí.

Postní doba je příhodným časem k tomu, abychom tato i jiná pokušení demaskovali a umožnili – krásný obrat - svému srdci tepat v souladu s tím Ježíšovým. Liturgie postu se ozývá ve třech slovech, která nám jsou nabízena, aby pomohla věřícímu srdci se zahřát:

Zastav, pohlédni a vrať se!

Zastav se trochu, zanech toho spěchu a nesmyslného shonu, který naplňuje duši hořkostí pocitu, že nikdy nikam nedojdeš.
Zastav, zanech zdánlivé povinnosti žít uspěchaným způsobem, který rozptyluje, rozděluje a ničí čas rodiny, čas přátelství, čas dětí, čas prarodičů, čas vděčnosti, čas Boží.
Zastav trochu nutnost ukazovat se a být všemi viděn, být neustále na odiv, což znemožňuje mít na paměti hodnotu niternosti a usebranosti.
Zastav trochu sebevědomý pohled, prchavé a přezíravé komentování, které se rodí ze zapomenutí na jemnost, laskavost a úctu při setkání s druhými, zejména slabými, raněnými a také těmi, kdo jsou ponořeni ve hříchu a pochybení.
Zastav trochu nutkání chtít všechno kontrolovat, všechno vědět a touhu případně cosi zničit, touhu, jež se rodí ze zapomnění na vděčnost za dar života a za tolik obdržených dober.
Zastav trochu ohlušující lomoz svých řečí, který působí zakrnění, otupuje Tvůj sluch a znemožňuje pamatovat na tvořivou a úrodnou moc mlčení.
Zastav trochu to šíření sterilních a neužitečných emocí, které plynou z uzavřenosti a sebelítosti, znemožňují vycházet druhým v ústrety a vzájemně sdílet těžkosti a utrpení.
Zastav prázdnotu toho, co je přechodné, pomíjivé a prchavé a bere Ti kořeny, vztahy, smysl putování i vědomí, že jsme stále na cestě.
Zastav, abys pohlédl a rozjímal!

Pohleď na znamení, jež zabraňují vyhasnout lásce, oživují plamen víry a naděje; podívej se na tváře, které žijící jemnocitem a dobrotou Boha, jenž působí mezi námi.
Pohleď na tváře našich rodin, které se den za dnem neustále nasazují, s obrovským úsilím putují životem a uprostřed spousty nedostatků a nesnází nevynechají jediný pokus, aby ze svého domova činily školu lásky.
Pohleď na tváře, jež nás interpelují: na naše děti, naše mladé, kteří jsou plni budoucnosti a naděje, plni zítřků a možností a potřebují oddanost a ochranu. Živé ratolesti lásky a života, které si nepřetržitě hledají cestu mezi našimi často přízemními a sobeckými kalkuly.
Pohleď na tváře našich seniorů, na tváře zbrázděné časem a uchovávající živou paměť našeho lidu. Tváře činorodé Boží moudrosti.
Pohleď na tváře našich nemocných a na množství těch, kteří se o ně starají; tváře, které nám ve své křehkosti a služebnosti připomínají, že hodnota žádného člověka nemůže být nikdy redukována na otázku kalkulu či užitku.
Pohleď na litující tváře těch, kdo se snaží odčinit svá pochybení a přečiny, proměnit situaci svojí ubohosti i bolesti a jít dál.

Pohleď a rozjímej o tváři Ukřižované Lásky, která nepřestává z
kříže rozdávat naději, podávat ruku těm, kdo se cítí křižováni a ve svém životě zakoušejí tíži selhání, rozčarování a zklamání.
Pohleď a rozjímej o konkrétní tváři Krista ukřižovaného z lásky ke všem bez výjimky. Ke všem? Ano, ke všem. Pohled na Jeho tvář je nadějným pozváním této postní doby k přemožení démonů nedůvěry, apatie a rezignace. Tato tvář nás nabádá volat: Boží království je možné!

Zastav, pohleď a vrať se.

Vrať se do domu svého Otce.
Vrať se beze strachu do toužebné a otevřené náruče svého Otce, který překypuje milosrdenstvím a očekává tě!
Vrať se! Beze strachu: tato doba je příhodná pro návrat domů, do domu „Otce mého i vašeho“ (srov. Jan 20,17).
Je to doba určená Tvému srdci, aby se nechalo pohnout. Setrvat na cestě špatnosti je pouze pramenem zklamání a smutku. Pravý život je zcela jiný a Tvé srdce to dobře ví. Bůh neochabuje, ani neochabne v podávání ruky (srov. Misericordiae Vultus, 19).
Vrať se a beze strachu zakoušej hojivou a smírnou Boží něhu! Nech Pána, aby uzdravil rány hříchu a uskutečnil proroctví adresované našim otcům: »Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa« (Ez 36,26).

Zastav, pohleď a vrať se!

(Přeložil mig, upravil omh)

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.