otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Bourák morušový

Bourák morušový

Všední den, čili silniční provoz, blízko středu města.

Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku, Niterné
Datum zveřejnění: 8. února 2018

Deníčku, to si zapiš: Dojíždím do Brna. Na křižovatce u Lucerny přede mnou takovej ten namyšlenej, naleštěnej bourák. A vpravo na přechodu vidím pána na vozíčku; zebru překonal, ale uvízl u obrubníku. Nezavazí, ale nepomůže si. Zelená. Co teď? Pomůžu mu, ale to budou ti za mnou troubit a tak.
Modrý život skauta poroučí: Je čas konat dobro. Otevírám dveře, ale rychleji se otvírají u toho bouráku. Vybíhá mladík a opatrně pánovi pomáhá ze šikmé plochy. Vrací se. Všichni vzorně a pokojně čekáme, i když bude brzo červená. Stojím ve dveřích s palcem nahoru, usmívám se a volám Předběhl jste mne. Mladík se usmívá. Všichni se usmívají. Jedeme. Svět je v pořádku, paní Müllerová. Jsou i nenamyšlení bouráci. A co je nepřehlédnutelné - někdy mám špatný úsudek JÁ. No řekl bys to do mě, můj milý Deníčku?

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.