Deníčku, to si zapiš: Dojíždím do Brna. Na křižovatce u Lucerny přede mnou takovej ten namyšlenej, naleštěnej bourák. A vpravo na přechodu vidím pána na vozíčku; zebru překonal, ale uvízl u obrubníku. Nezavazí, ale nepomůže si. Zelená. Co teď? Pomůžu mu, ale to budou ti za mnou troubit a tak.
Modrý život skauta poroučí: Je čas konat dobro. Otevírám dveře, ale rychleji se otvírají u toho bouráku. Vybíhá mladík a opatrně pánovi pomáhá ze šikmé plochy. Vrací se. Všichni vzorně a pokojně čekáme, i když bude brzo červená. Stojím ve dveřích s palcem nahoru, usmívám se a volám Předběhl jste mne. Mladík se usmívá. Všichni se usmívají. Jedeme. Svět je v pořádku, paní Müllerová. Jsou i nenamyšlení bouráci. A co je nepřehlédnutelné - někdy mám špatný úsudek JÁ. No řekl bys to do mě, můj milý Deníčku?
Bourák morušový
Všední den, čili silniční provoz, blízko středu města.