Radit, to je moje

Na zastávce před kostelem stojí poněkud bezradná paní. Můj milý kněžský Deníčku, hle, objekt mého dobrodiní!

Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku
Datum zveřejnění: 6. května 2016

Přistupuji k paní a bodrým tónem hyperlokálního znalce pravím:
"Váš autobusek tady ty lidi, milá paní, jen vyloží. Pak přejede támhle a tam ty nové naloží. Spolehněte se!"
Paní spokojeně přechází do TRAM smyčky.
Přijíždí bus. Interval půlhodinový. Vykládá pasažéry, jeden člověk dobíhá a do autobusku nastupuje. Autobusek ode mne odjíždí směrem, kterým asi chtěla jet i ta paní, kterou na dálku vidím, se zatím mírným údivem ve tváři.
Můj deníčku, já ale nejsem jen trdlo, já jsem i krysa: Já jí to nešel říct, neomluvil se, normálka jsem utekl na faru! Jen Ty, můj Deníčku, tu pravdu o mně uneseš.

zpět nahoru tisk

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.