otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Referuji: referendum nefrendím

Referuji: referendum nefrendím

Milý Deničku, vsadím se o piják, že tenhle příběh jsi ještě neslyšel.
V období mé rané knížkománie jsem přečetl pohádkovou knihu o klukovi, který našel kouzelnou krabičku sirek.

Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku, Niterné, Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 16. února 2018

Při zlomení sirky jsi vyslovil přání, a ono se splnilo. Ten kluk tomu napřed nemohl věřit, spoustu jich vypotřeboval na blbiny. Pak si s lámáním začal pořizovat "kamarády". Pak si vyřídil účty s těmi, kteří ho štvali. Nakonec mu rázem zbyla sirka poslední, a morální vrchol knihy byl, že všecko napravil, když rozlomením poslední sirky pomohl na smrt nemocnému děvčátku ku zdraví. Strašně mě to rozčílilo: S poslední sirkou si měl samozřejmě přát mrakodrap plný krabiček kouzelných sirek. Truhlík, nedovtipa. To já bych bych nadělal takových dober, že by svět koukal, žeano.
Jak ale každé normálně vzdělané dítě ví – a já to taky věděl, ale nechtěl si připustit – mezi základní kouzelnická pravidla patří, že kouzelnou věcí nemůžete vykouzlit další kouzelnou věc. Kam bychom to došli neasi.
No a my máme zastupitelskou demokracii. Když volíme hloupě, dopadneme hloupě a dej Bože, abychom ještě příště mohli volit, chytřeji. Někteří ale, zdá se, našli kouzelnou krabičku: Parlament, senát, dobře, fungujte si, ale my chceme ještě mezi volbami něco na kouzlení. Prezidentská volba, v principu rozdělující na buď-anebo nám nestačí. My si támhletoho fajného povoláme do služby, ve které ještě víc vynikne. A břídila odvoláme. Svatého Martina si za biskupa Toursané zvolili v pozici vojáka. Nebýt zrádných husí, utekl jim. Však jsou za to kejhání už 1700 let na pekáči. Presumpce viny neasi.
zizala_2Ti, kdo volají po referendu, volají po krabičkách kouzelných sirek v situaci, kdy se jeden chce zavděčit kamarádům, druhý myslí na pomstičku, třetí si nechal zaplatit, čtvrtý naletěl dezinformacím, a pátý je prostě střelený. Ano, matinko, takoví jsme my.
Tak čím si tu novinku vyzkoušíme? Prkotinou jako je odhlasování stropových cen elektřiny? Nebo něčím viditelným - změnou vlajky? Ale netroškařme: Co tak odreferendit odevzdání části země jiné zemi jako projev vděčnosti? Třeba ten ždibík, kde už beztak léta hovoří spousta lidí podobným slovanským jazykem?
Je to prostě nástroj k trvalému zřizování mrakodrapů plných čehokoli.
Ovšem kolem a kolem, je tu jedna naděje: Když referendem můžeme například zařídit, aby se zákon o referendu už nikdy nedal zrušit - můžeme zase následujícím referendem nejprve zrušit tu nemožnost zrušení a následným referendem třeba - referendum zrušit. Hehe.
Mějme referendum, až k němu dospějeme. Až si vyřídíme ty věcičky s kyberútoky, až se budeme umět popasovat s fake news.
Až dostaneme rozum.
Do té doby a i po ní ať nám vystačí ta prachšpatná, občas prohnilá zastupitelská demokracie. Za světlejší zítřky s referendem bych zítra ani pozítří nedal ani zlámanou sirku, totiž grešli.

Jsem moc rád, milý Deníčku, že teď víš, co si tom všem myslím. Kdyby se Tě někdo náhodou ptal...

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.