Duch utváří církev a svět jako místa synů a bratří. Synové a bratři – podstatná jména jsou přednější, než přídavná.
Žijeme v době kultury přívlastků, která opomíjí podstatu věcí, v kultuře inzultací, které bývají první odpovědí na názor, který nesdílím. A škodí jak tomu, kdo je urážen, tak tomu, kdo uráží.
Odplácet zlo zlem a stávat se z oběti pachatelem nepřináší spokojený život.
Pouze ten, kdo žije podle Ducha, vnáší pokoj do nesvornosti a smír do konfliktu.
Duchovní lidé odpovídají
dobrem na zlo,
mírností na aroganci,
dobrotou na zlobu,
mlčením na povyk,
modlitbou na klevety a
úsměvem na poraženectví.
Je třeba stavět Boží pohled před svůj. Teprve tehdy se věci mění: spolu s Duchem se z církve stává lid Boží, z misie se stává šíření radosti, kdy se druzí proměňují v bratry a sestry.
Ti jsou milováni tímtéž Otcem, milováni stejně, jako my.
František , Letnice 2019