Je absurní žádat o finanční náhradu za to, že se před šesti lety nepovedl interrupční zákrok, takže jedno ze dvojčat jej přežilo? Je absurdní žádat peníze proto, "aby se i jiná děvčata dozvěděla, že když ´do toho´ jdou, že se to nemusí na sto procent vydařit"?
Předně je absurdní to, že existují zákony, které říkají: můžete, máte právo, je to ve vašich rukou. To ostatní už je jen důsledek s téměř nekonečnými variantami.
Absurdní je to, že narozdíl od doby před nekolika desítkami let by většina lidí dnes považovala za absurdní, kdyby zákon o interrupcích nebyl. Zákon o takové specifické osobní svobodě ženy a jen trochu muže; kdyby byl "jen" zákon, odvozený z Desatara, který říká: nezabiješ.
To je ovšem absurdní.
Máma bude mít své dceři co vysvětlovat, proč tu nejsou dvě a proč tu vlastně je ona, pokud si to ovšem dcerka za pár měsíců nepřečte sama na našich "dospěláckých" serverech.
Kolik společných rodinných večeří v dobrých restauracích před nebo po dobrém filmu v kině a kolik pěkných dárků darovaných pro přesvědčení: teď už Tě mám ráda, teď Tě chci! se pořídí za osmdesát tisíc odškodného?
K tématu také: Zdeněk Koudelka: Kde jsou dobré mravy?
Česká média, převzato z: Právo.