Dušičková mikroúvaha Tomáše Halíka

Církev vítězná, církev zápasící, církev putující.

Hlavní rubrika: Citáty
Rubriky: Citáty
Datum zveřejnění: 7. listopadu 2018

* Zapomenout na toho, koho jsme milovali, ať zemřel nebo někde žije, znamená vydat ho smrti.
* Neumět zemřelého “pustit” znamená odmítnout předat ho Bohu. Prozrazuje to, že naše láska k němu byla a stále je příliš majetnická a že musí teprve dozrát do podoby lásky darující.
* Vzpomínat na zemřelého v modlitbě znamená nalézt ho v Bohu a uvádět sebe i jeho do nezrušitelného míru. Znamená to zakusit, že i onen kus života, který jsme spolu prožili, je už teď ve věčnosti, v nevyhasínající paměti.

zpět nahoru tisk

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.