Jak to bylo
Martin Holík, kluk, student, inženýr, kněz, ředitel...
Narodil jsem se v Brně v roce 1960, maminka byla z Olešnice na Moravě, tatínek ze Zubáku, z Valašských Klobouk a Kroměříže. Byli šikovní: jsem dvojče, a zároveň ze tří bratrů. Oba rodiče už se delší dobu radují v nebi a nám dětem drží palce.
Na základní školu jsem chodil přečasto v přezůvkách, dodnes mám žákovskou s poznámkou. Byl jsem předsedou třídy a s bratrem jsme vysílali pro celou školu na den přesně s třicetiletým odstupem seriál o postupu vojsk osvobozujících v roce 1945 Brno.
Už jako dítě jsem měl štěstí na živé společenství křesťanů pod vedením P. Františka „Tiška“ Fráni ve středisku Radost na Americe, v Klášterci nad Orlicí, kde jsem si osvojoval Ora et labora, práce všeho druhu a samozřejmost modlitby, vše vyzdobeno radostí a důvěrou. Dodnes trvá mé pouto ke krásnému orlickohorskému místu, kde se i dnes setkává a roste v dobré lidi tolik mladých lidí. Ministroval jsem u svatého Jakuba v Brně, chodil osm let do klavíru, na němčinu, sbíral nálepky od sýrů, stavěl modelovou železnici HO. Čtyři roky jsem studoval gymnázium Vídeňská, tehdy Koněvova, zpíval s vynikajícími Mladými madrigalisty, se kterými jsme vítězně vymetli, co se dalo. Pak jsem se mořil s elektrotechnologií na elektrofakultě VUT v Brně. Přečetl jsem stovky knih od Verna přes Foglara a Zapletala až po Feuchtwangera a Lewise. Speciální oblibu mám v literatuře sci-fi; za „knihy života“ považuji Pavlovy listy Soluňanům, dále Dokonalou svobodu S. M. Ziescheové, Haló, Jácíčku Daisy Mrázkové a Marshallovu Plnou slávy. Postavil jsem spoustu užitečných i neužitečných elektronických zařízení, například v sedmnácti letech skutečně fungující telefonní ústřednu. Pokusem o opravu jsem zničil několik budíků a vedl tisíce hádek. Zamilován jsem byl vícekrát. Vojnu jsem zvládl dva roky na fakultě, měsíc v Rokycanech, měsíc v Jičíně, jedenáct měsíců v Jistebnici u Tábora, na třech dalších cvičeních a skoro roční další náhradní vojenské službě. Studium teologie se uskutečnilo pod vedením pedagogů ve skryté části mlčící církve, vysvěcen jsem byl v roce 1987 neuvěřitelně činorodým P. Stanislavem Krátkým. Pět let jsem elektroprojektoval v Elektromontu Brno.
Jako kněz jsem nejprve působil přes dva roky skrytě. Po revoluci a po přijetí podmíněného svěcení jsem byl tři roky farářem v Brně-Žebětíně a Kohoutovicích. Móc užitečný čas. Dělej, co nikdo nedělá! Toto heslo „z Ameriky“ vedlo k myšlence zřídit i u nás rozhlasovou stanici křesťanů pro křesťany i ty, kteří to o sobě neříkají.
Proglas vznikl po pěti letech příprav. Dnes jsem jeho ředitelem a členem náboženské redakce. Jsem jednatelem Proglasu, který drží licenci/vysílá 15 FM kmitočtů, DVB-S, DVBT2 a 21 DAB+ vysílačů (stav 2023). Také jsem kaplanem ve farnosti u Svatého Augustina v Brně, členem mediální rady brněnského biskupství i ČBK, a několika dalších užitečných institucí. Velmi rád beru do ruky kytaru nebo kontrabas, usedám ke klavíru či varhanám, s chutí si zazpívám. Odpočinkem je mi možnost opravit nebo dorazit sem tam nějakou tu elektroniku. Na saních už nejezdím, na sjezdové lyže mě nikdo nedostane. Plavu, ale neskáču ani do známé vody. Mám operovaná záda, cukrovku a přesvědčení, že na odpočinek je čas až v nebi. Protivný na lidi jsem nepravidelně (přesnější info na zavolání). Od prosince 2004 do června 2012 jsem byl vedle výborného P. Leoše Ryšky menším podílníkem - jednatelem Telepace s.r.o., společnosti držící licenci k vysílání Tv Noe.
Další mojí nectností je setrvale nezřízená touha po nových technologiích, jako jsou mobil, PDA, ISDN, DVB-S, C i T, DAB, MHP, VoIP, podcast a podobné zbytečnosti. Internet je studnicí mého dalšího vědění; kniha má jedinou chybu, že se její stránky neotáčí myší s kolečkem.
Jsem šťastný člověk, optimisticky (někdy, pravda, až po chvíli) očekávající to lepší v sobě i v lidech. Na Bohu si cením humoru a velkorysé důslednosti, na lidech samostatných nápadů a činorodosti. S Proglasem je dost starostí, ale ještě víc radostí. S dobrými lidmi u mikrofonu i u přijímače je v něm moc fajn.