Neboj se! Neboj se?
Když půjdete o půlnoci kolem hřbitova a vynoří se kostlivec, vyděsí vás k smrti. Když se vynoří dva, zděsíte se ještě víc. Když se jich vynoří čtyřicet, začnete očekávat, že se postaví na značky a začnou cvičit na spartakiádu.
Jsou věci a okolnosti, jichž se bát nesmíme a pak také ty, které k vyděšení jsou: aby nás chránily od hříchu.
„Odpuštění není dar pro ty, kteří se chovali špatně.
Je to dar pro nás samotné, abychom mohli jít dál s lepším srdcem.“
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
