Všechny internety, všechny pixely, to všechno zmizí. Z toho nezůstane nic.
Ale zvon, ten tady bude pořád.
Zvony na válečné účely se přece už nesundávají.
Otmar Oliva o zvonu Panna Maria pro olomockou svatováclavskou katedrálu v říjnu 2008.
Otmar Oliva je akademický sochař, chartista, táta, umělec z Velehradu.
Úkolem života je napodobovat Otce tím, že v dějinách pokračujeme ve zpěvu Ježíšovy písně.
„Odpuštění není dar pro ty, kteří se chovali špatně.
Je to dar pro nás samotné, abychom mohli jít dál s lepším srdcem.“
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
