Mám rád, když dopředu vím, kam jedu. Snažím se vštípit mapu do hlavy, abych zvládl zejména závěr cesty bez zbytečného zastavování u krajnice a hledění do autoatlasu (potupné ptaní se na cestu z okénka je pro muže - řidiče neschůdná věc, že?).

Na webu je dnes dostatek vysoce kvalitních map, umožňujících všechno myslitelné. Přesto jsou mezi nimi rozdíly.

Stanovil jsem si tato zkušební kritéria:

 Z tabulky vyplývá, že nejhůře se umístily supermapy, lepší jsou amapy, s popiskou cesty, ale nenaplánujete si s nimi cestu do zahraničí; s předstihem nejlepší jsou mapy, kterým lze vytknout snad jen 1. neoznačení čísel EXITů dálnic, 2. to, že na plánování cest nelze zadat výjezdní čas a klipmetry se nesčítají, takže tištěný itinerář sestává z kousků silnic s km a minutami.  U supermap je u jinak mimořádně dobrých voleb zájmových bodů až nepochopitelná ingorace zájmových bodů jako jsou kostely, kaple. Google maps je poněkud odlišného konceptu, kde je pro někoho vynikající propojení s vyhledávačem a také tisíce fotografií na ploše. Reálné družicové zobrazení je na vysoké úrovni. Překvapivé jsou bezchybné šipky jednosměrek snad na celé planetě. Odmítnutí trasy Brno-Krk je proto překvapivé.

Na závěr si dovolím úsměvné, ale dokonale fungující pravidlo, platící stoprocentně přinejmenším na Moravě: Hledáte-li v neděli ráno v obecní zástavbě cestu ke kostelu, stačí sledovat jakéhokoli chodce. Pokud třeba dotyčného z okénka auta oslovíte a na těch pár set metrů naložíte a odvezete, máte na palubě Navigaci s velkým N a k tomu dobrý skutek. :-)