"Ti, kdo mě na tomto světě milují, drží mě v pevných poutech. Tvoje láska je větší, proto je i tvůj způsob jiný – nepoutáš mě, zůstáváš skryt, necháváš svého služebníka volným.
Všichni ostatní mě nenechávají o samotě, abych na ně nezapomněl. Tebe však nespatřím, ač den za dnem míjí. Ať Tě volám, nebo nevolám, ať dělám cokoli, Tvé zalíbení jen čeká na mé zalíbení."
* * *
76.
Každý den, Pane života, stanu před tvou tváří. Se sepjatýma rukama, Pane světa, stanu před tvou tváří.
Pod tvou bezbřehou oblohou, v samotě a mlčení, s pokorou v srdci a slzami v očích stanu před tvou tváří.
V tomto tvém přepestrém světě, na břehu oceánu práce, uprostřed lidí celého světa stanu před tvou tváří.
Až moje dílo v tomto tvém světě skončí, Králi králů, sám a mlčky stanu před tvou tváří.
* * *
"Nemám tolik síly, abych unesl Tvou lásku. Proto jsi ze soucitu, Pane, postavil v tomto světě mezi sebe a mne mnoho překážek – mnoho plotů radosti i žalu, bohatství, lidí poct. Jen občas se mi ukážeš za zástěnou jako jemný paprsek slunce mezi mraky.
Dáš-li někomu sílu unést nesmírné břímě lásky, rozplynou se zcela všechny zábrany. Nestíníš jeho dům, nechráníš jeho bohatství – vyvádíš ho na cestu a činíš ho zcela chudým.
Už není poct ani ponížení, studu, zdráhání a strachu – ty jediný jsi mu vším. A netouží už po ničem jiném, než stát tobě tváří v tvář, plnit si duši jenom Tebou. Odhazuje všechny ostatní touhy. Aby ve svém srdci vytvořil místo pro tebe."
* * *
5.
Jenom na chvíli dovol mi dnes posedět u tebe a odložit na pozdější dobu všechno, co mám na práci. Zmítám se v dřině jako v bezbřehém moři a moje srdce nedojde klidu, dokud nepohlédne na tvou tvář.
Jaro dnes přepadlo mé okno vzdechy a vůněmi. Lenivý čmelák přelétá mezi rozkvetlými sady. Dnešek je tím pravým dnem, kdy se sluší sedět o samotě a dívat se ti do očí. V tiché chvíli nečinnosti zazpívám ti dnes píseň o obětování života.
* * *
"Vidím, jak odloučení od Tebe sužuje celý svět. V hájích i na polích, na nebi i v moři bere na sebe nejrůznější podoby. Mlčky čeká v nehybných očích každé hvězdy po celou noc, zní šuměním červencového lijáku v listí stromů.
Odloučení od Tebe houstne v bolest v každém domě, v každé lásce, v každé touze, v každém štěstí i neštěstí, v každé práci.
Odloučení od Tebe plní mé srdce a rozplývá se v mých písních a melodiích."
* * *
36.
Slyš, můj Pane, mou poslední prosbu k tobě - rozbij pevnou rukou vše, co je slabé v nitru mého nitra.
Dej mi sílu ve štěstí, abych neochvějně snášel radost.
Dej mi sílu v neštěstí, abych dokázal s úsměvem na tváři přehlížet bolest.
Dej sílu mé oddanosti, ať je účinná v práci a rozkvétá v lásku, přátelství a ctnost.
Dej mi sílu, abych neopovrhoval malými a neplazil se mocným u nohou.
Dej mi sílu, abych dokázal povznést svou mysl nad všední nicotnosti.
Dej mi sílu, abych sklonil hlavu k tvým nohám a ve dne v noci tak zůstal bez pohnutí.
* * *
"Jakou píseň zazpívám na závěr, až skončí shromáždění? Budu možná jen mlčet s pohledem upřeným na Tvou tvář. Ozve se potom melodie, kterou ještě nikdo nezahrál? Zastíní večerní oblohu zlatá hudba bolesti lásky?"