Film Kdopak by se vlka bál řeší dnes už žel klasickou zápletku: Malá Terezka, jedna máma, jeden současný táta, a do toho jeden muž předchozí. Nepochopitelné zvraty v jednání dospělých řeší školkou povinná Terezka uspokojivě: má štěstí na kamaráda Šimona, jenž má staršího bráchu, a ten se dobře vyzná v mimozemšťanech. Je to jasné: Maminku unesli mimozemšťani a místo ní poslali kolegyni mimozemšťanku.

Scéna je úsporná, ve filmu nejsou žádně veliké plochy, většina děje se odehrává v bytě nebo ve školce. Přesto nepostrádá na pestrosti. To proto, že Terezka má Karkulkovské období. Tu pohádku by mohla slyšet donekonečna. Projev snad pětileté herečky - neherečky Terezky Dědkové, která je na plátně po drtivou většinu délku 90minutového filmu, je famózní. Řešení trojúhelníku je čisté, dobře vybalancované mezi kýčem a věrohodností.  Příběh je lineární, nedvojsmyslný, největší drama je ukrytí vidličky pod polštář, to pro kontrolu pravosti mámy; každý přece ví, že mimozemšťani nemají v těle krev. Dojemná je scéna opačná: táta s náplastí na ruce po škrábnutí je jedinou oporou v tom zmatku: "Aspoň že ty jsi, táto, pravej!"

Záhadou zůstává, proč jsou kina prázdná. Snad pro předvánoční čas.

Pokud chcete prožít s celou rodinou od dítěte po dědečka pěkné odpoledne nebo podvečer, vydejte se do kina, protože bude-li vás víc, Kdopak by se vlka v kině bál...

Distributor dal filmu podtitul Rodinný dětský horor inspirovaný pohádkou o Červené Karkulce. Je to ovšem "horor" na úrovni obrázku vlka sežravšího babičku. Jinak je to filmové pohlazení o tom, že věci mohou dobře dopadat navzdory tomu, kolik toho my dospěláci kazíme.

o. Martin

Natočila režiserka Maria Procházková, recenze např. zde.