Vážení a milí přátelé, posluchači Radia Proglas,
chci se společně s Vámi věnovat poselství Svatého otce Františka, které vydal k letošnímu již 55. Světovému dni sdělovacích prostředků (...). Papež František z evangelia Janova, 1. kapitoly, 46. verše, vybral jednu velmi prostou, ale pro apoštoly zcela zásadní a možná i v dané situaci silně sugestivní větu, resp. výzvu: „Pojď a podívej se!“ Těmito slovy vybízí apoštol Filip Natanela, svého pozdějšího druha v evangelizační službě, aby se sám, na vlastní oči, přesvědčil o Kristu, který se pomalu ujímá svého vykupitelského úkolu a vyhledává spolupracovníky. Ti ovšem nemohli být jen pozorovateli prostřednictvím sice technicky dokonalého, současnou mluvou označovaného, elektronického nástroje. Tehdy přece nic takového ještě neexistovalo.
K hlubšímu pochopení a poznání Ježíše tenkrát i nyní, stejně tak i k pochopení každého jiného člověka i s použitím našich vyspělých komunikačních nástrojů, je nepostradatelná osobní zkušenost, bezprostřední a ničím a nikým nezkreslené, nezaranžované setkání. Prostě, základem každé solidní a zodpovědné komunikace, je nutnost osobního setkávání se s lidmi tam, kde jsou a poznat je tak, jací opravdu jsou. Pro nás kněze a biskupy je působivá papežova zmínka o ochotě zašpinit si ruce při službě chudým, nuzným, těm, kteří ne vždy žijí v lidsky snesitelných podmínkách. Podobně je oslovující i jeho povzbuzení k tomu, abychom se jako pastýři svých stád neštítili prostředí chléva a nebáli se toho, že budeme cítit ne vždy libou vůní, ale spíše pachem ovcí. S obdobným neotřelým důrazem se papež zmiňuje i o „prošoupání si podrážek“ při uskutečnění autentické touhy apoštola – zprostředkovatele Kristova evangelia – nebát se a dojít až do středu dějů a událostí, kde jde o skutečný život.
Spolehlivost sdělovacích prostředků, jejich viditelných reprezentantů, těch našich bratří a sester, pracujících v médiích všeho druhu, jenž novinářským stylem referují o dané realitě, se poznává a prověřuje jejich vůlí jít ke kořeni problémů, v současném světě jich je až příliš!, bez toho, aby sledovali vyvolat jen senzaci, aby jim šlo jen o jejich vlastní úspěch, ošidný prospěch, a lákavou, avšak tak často zrádnou popularitu. Dalším věrohodným rysem solidního média, sdělovacího prostředku v celém existujícím vějíři typů a technické dokonalosti, je jeho užitečnost.
V Kristových kázáních, zachycených v evangeliích, se na několika místech mluví o užitečnosti: ratolest, napojená ke kmeni může užitek přinášet, nezakopané hřivny jsou sto vynést i nečekaný užitek, výkupná Ježíšova oběť přináší nekonečné dobro, nepopsatelný užitek pro každého z nás. Nepochybně veliký užitek přináší všem lidem takové médium, které doslova bojuje o objektivitu v podávaní úsudku či komentáři o, nyní tak složitém, životě našich současníků. Opakovaně vybízím své novinářské přátele v našich křesťanských médiích, aby si všímali běžných lidských historií, aby pomáhali druhým, svým posluchačům, divákům, čitatelům objevovat zajímavé a značně dramatické osudy prostých lidí.
Přiznávám se, že jsem již alergický například na vedený rozhovor, jenž se nabubřele nazve exkluzivním (to snad proto, že se vede rozhovor s exkluzivním člověkem, tedy nějakým polobohem?), a mnohdy je to stejně spíše výslech než, aby to byl dialog mezi těmi, kteří umějí mluvit, ale i naslouchat. Potěšení nesporně přináší upřímná novinářská sonda do života těch, které díky Bohu objevíme v jejich žité tichosti, v jejich každodenních námahách, jež jsou prosty jakéhokoliv uznání a chvály, v trpělivosti překonávající obtíže všeho druhu. Kolik je mezi námi obětavých matek a otců budujících rodinná zázemí svým dětem, ať to stojí cokoliv! S nimi si promluvit, s nimi vést rozhovor o jejich radostech a strastech, láskách a zklamáních. Ano, taková interviews naštěstí nenazveme „exkluzivními“, ani se nestanou výslechem. Zvítězí totiž opravdovost, střídmost, skromnost a jednoduchost těch, kteří, aniž bychom si to uvědomovali, jsou pevnými pilíři naší civilizace.