Nečekané odkrytí ruského vojenského útoku ve Vrběticích v roce 2014 je důvodem k zamyšlení nad naší bezpečností a k dovození kroků, které musíme udělat, abychom nadále rozhodovali o své budoucnosti my sami a svými silami.
Co můžeme očekávat od dalšího vývoje?
Na teroristický útok proti nám musíme reagovat důrazně a bránit se. Vypověděli jsme 18 zpravodajských důstojníků pod diplomatickým krytím. Zmenšíme ambasádu, která operace proti nám řídila. Vyřadili jsme Rosatom z kandidátů pro dostavbu jaderné elektrárny. Informovali jsme spojence v NATO a Evropskou unii. Z obou organizací se nám dostalo podpory. Někteří také odeslali domů ruské diplomaty, jako Slovensko.
Bude to ale na posílení naší bezpečnosti vůči Rusku stačit?
Z delší perspektivy tyto kroky patrně stačit nebudou. Část příčin ruského útoku je ve spolupráci některých českých politiků s Kremlem. Potřebujeme si udělat o své bezpečnosti jasno také doma, protože ruského trojského koně jsme si zatáhli do své obrany vlastními silami. První zpochybnil postup české vlády a jeho oprávněnost Miloš Zeman.
Miloše Zemana ruská media právem nazývají "náš člověk na Pražském hradě". K Putinovi se choval vstřícně i Zemanův předchůdce Klaus. Komunističtí poslanci jezdí navštěvovat Ruskem okupovaná území Ukrajiny a vystupovali tak i v ruských mediích.
Česká pátá kolona Ruska je silně vnímána našimi spojenci. Český prezident nedostal pozvání k oficiální návštěvě USA již 18 let, což je v NATO unikát. Chování M. Zemana natolik oslabuje naši pozici, že musíme vážit, zda by mu neměl parlament zkrátit mandát prezidenta. A také, zda se nemáme vrátit k masarykovské tradici volby prezidenta parlamentem a tím snížit excesy prezidenta stojícího na vlastním volebním mandátu. Počínaje trapnou lží o Peroutkovi a konče explozivním podlézáním Putinovi nebo mocným finančním skupinám a kvůli nim i Pekingu. Zeman nepokrytě využívá Českou republiku jako rukojmí pro úzké finanční, oligarchické nebo nepřátelské imperiální zájmy. Rád sice mluví o dolních 10 milionech, ale svou politikou slouží pouze bohatým a mocným.
Pokud jde o KSČM a politickou stranu Tomia Okamury, je otázka, zda jejich tolerancí neopakujeme chyby meziválečného Československa vůči Henleinově sudetoněmecké straně, která byla financována a řízena z Berlína a posléze československou meziválečnou demokracii zradila a zničila ve prospěch Hitlera. Soudní posouzení oprávněnosti KSČM a SPD T. Okamury si ale musí vynutit občané a voliči v podzimních volbách. Hlasy těmto stranám ve volbách budou hlasy pro posilování vlivu a útoků našich nepřátel jako je Kreml a Rusko.
Pozitivní kroky
Potřebujeme posilovat důvěru svých spojenců a jejich vědomí, že jsme schopni pomáhat druhým v nouzi, být silní a užiteční, a tudíž dostát zárukám jejich pomoci, budeme-li v nouzi. Nemůžeme kverulovat proti EU a podporovat protiprávní obohacování se premiéra z peněz evropských daňových poplatníků. Za dobu, co je v politice, zvýšil premiér svůj majetek ze 40 miliard na bezmála dvojnásobek, vesměs pomocí evropských peněz. Můžeme se divit, že jeho konflikt zájmů EU nejen právně prokázala, ale nechce v této praxi pokračovat? Dokážeme si takový základní problém naší důvěryhodnosti vyřešit sami, nebo nám jsou spolky EU a NATO se svými pravidly lhostejné, byť jsme sami ohroženi.
Nadále zůstáváme dlužni svým závazkům v plnění členských povinností v Severoatlantické alianci, která je hlavním nástrojem naší obrany pro případ napadení. Sami se ubránit nedokážeme. A společná obrana je úsporná. Oproti 7 % HDP výdajů komunistického Československa ve Varšavské smlouvě dnes vydáváme 1,5 % HDP a náš cílový závazek jsou 2 %.
Základní poselství vrbětického útoku je, že šetřit na obraně a kverulovat proti společné prosperitě a právu EU, nás může vrátit do vlivu našich nepřátel, kteří s námi opravdu nemají slitování. Příslovečná "asiatská" mentalita vládce Kremlu ždímat své poddané a vydírat spojence je v naší historii dostatečně ověřena.
Od doby, kdy jsme se z nadvlády Kremlu vyprostili, jsme si prodloužili délku života o deset let, zpětinásobili svůj hrubý domácí produkt a dosáhli spolu se sousedy z Visegrádské skupiny větší exportní výkonnosti, než má Rusko. Evropská unie má desetinásobně větší hospodářskou výkonnost a tím i blahobyt, než jaký může Kreml poskytnout Rusům, kteří nemají všichni ani tekoucí vodu a základní hygienické vybavení v bytech, natož v nemocnicích. I proto jich miliony žijí v Evropě a nechtějí zpět domů. Blahobyt, sociální zajištění, ale především právo a právní ochrana občanů před zvůlí privilegovaných vládců jsou v Evropě a Americe podstatně dostupnější než v Rusku.
A to je také celé tajemství ruského nepřátelství: Putin nedokáže poskytnout svým občanům ani zlomek toho, co jsme za třicet let mimo ruský vliv dokázali my svou prací v demokratických a právních poměrech. Dává proto přednost ničit naši bezpečnost a životní podmínky i zdravou mysl a sebevědomí explozemi ve Vrběticích nebo dezinformacemi. Stačí si všimnout, jak rychle ruská propaganda použila nedělní Zemanovo vystoupení proti nám, ve prospěch popírání viny Ruska za Vrbětice a ve prospěch překrytí svých domácích problémů s Navalným a demonstracemi. Neměli bychom se zamyslet právě nad tím?
Má to celé jediné řešení. Musíme se bránit a je dobře vědět, kdo jsou naši přátelé a kdo jsou naši nepřátelé! A také podle toho volit ve volbách.