Českou kotlinou obchází strašidlo Koněva, ale je to někdo, kdo se za Koněva převlékl.
Již několik týdnů se nám daří ztrácet energii a čas tím, že řešíme jak naložit se sochou z 80. let, kterou v Dejvicích postavil husákovský režim ve své komunistické servilnosti k sovětským vládcům.
Proto se také sochy netýká ochranný článek 21 Smlouvy České republiky s Ruskem z roku 1995, který obě strany zavazuje k péči o válečné hroby, vojenské pomníky, pohřebiště občanů druhé země a výměně informací o zmizelých nebo nezvěstných.
Ničím z toho dejvická socha není.
Postava Koněva je historicky reálná, se svými klady i zápory. Na nich se ale s Ruskem nedohodneme. Opakované konference s ruskými historiky ukázaly, že nejsou ochotni diskutovat sporné otázky. Pouze udržují sovětskou historickou a ideologickou doktrínu, nevyjímaje pozici k okupaci Československa v roce 1968. Natožpak uznání toho, že osvobození Československa sovětskou armádou, i za cenu velkých obětí na životech jejich vojáků, bylo především výsledkem dohody v Jaltě, včetně povinného zastavení západních spojenců v Plzni v době, kdy potřebovalo pomoct pražské povstání. Ani československé perutě v Anglii nesměly vzlétnout Praze na pomoc.
Rusům ve věci sochy o historické reálie nejde. Nechtějí se dohodnout. Eskalují spor urážkami zastupitelů Prahy 6, ústy členů ruské vlády a výroky předimenzované ruské ambasády v Praze.
Oč tedy Moskvě jde?
Několik týdnů zpátky si Polsko připomínalo 80. výročí svého napadení fašistickým Německem, které po dvou týdnech následovalo napadení Sovětským svazem z východu, na základě dohody Stalina s Hitlerem v Molotov- Ribbentropově paktu. Kreml se polských oslav neúčastnil a ruští propagandisté se aktivně snaží suverenitu a územní celistvost tehdejšího Polska diskreditovat a obhajovat odporný sovětský pakt s Hitlerem.
Například Sergej Ivanov, někdejší ministr obrany, šéf prezidentské administrativy, a dnes zvláštní zmocněnec prezidenta, otevřeně prohlašuje, že „Pakt Molotov Ribbentrop byl úspěchem sovětské diplomacie a tak musí být vnímán.“ Podle „nové“ propagandistické verze, kterou šíří ruské ambasády, dokonce 17. září 1939 vstoupila Rudá armáda na území, která od roku 1920 Polsko okupovalo ...
Provokování Poláků a povzbuzování nepřátelských emocí ruských občanů vůči Polákům má srozumitelný vnitropolitický cíl: staví ruské národní cítění na pocitu ohrožení, nepřátelství a neúcty od bývalých satelitů Sovětského svazu.
Moskva nemá vlastní pozitivní domácí program, nemá ani praktické výsledky a zřetelně ani nemá v úmyslu stále více sovětizující se poměry nadvlády bezpečnostních a represivních složek uvolnit. To ukázal vývoj před nedávnými komunálními volbami v Moskvě a zavírání demokratických opozičních kandidátů.
Srovnání podmínek, v kterých žijí obyčejní Rusové, s podmínkami, kterých dosáhly země střední Evropy za posledních 30 let, vyznívá pro Kreml opravdu špatně. Od právního státu a demokracie až po neutěšený stav zdravotnictví, školství, veřejné služby a životní úroveň. Zejména proto odcházejí ruské střední vrstvy raději žít do Evropy, nás nevyjímaje. Masová emigrace je velký problém Putinova Ruska. Rusové sami nad Putinem lámou hůl a hlasují nohama.
Nyní se nový konfrontační kurz ruské politiky testuje na soše Koněvova a na nás. V České republice ovšem Kreml nachází podporu u nejvyšších ústavních činitelů. Chování a postoje českého a polského prezidenta jsou v naprostém protikladu a Rusové vědí, že v našem případě se na Miloše Zemana mohou spolehnout i u tak absurdních obvinění jako bylo to, že protizákonně vyrábíme bojovou chemickou látku novičok, kterou Rusové použili při vražedném útoku ve Velké Británii. I další vysocí ústavní představitelé se chovají bázlivě. To samozřejmě Moskvě nemůže uniknout a ví, že na nás arogantní postup platí. A uvidíme jak daleko Moskva zajde, protože z chování některých českých politiků musí nabýt dojmu, že jí konfrontační taktika u nás vychází.
Na druhou stranu je patrné, jak by se asi Moskva chovala k našim bezpečnostním zájmům, kdybychom ruský státní Rosatom pustili do naší jaderné energetiky, pokud vůbec budeme novou atomovou elektrárnu stavět. V tom si Kreml vstřelil vlastní branku.
Hybridní operací „Koněv“ Moskva sice úspěšně angažuje Hrad i mlčící vedení poslanecké sněmovny a senátu, ale narazila na postoje Městské části Praha 6, stejně jako narazil Peking ve snaze podrobit si pražskou radnici a trestat ji za respekt k Taiwanu, blokováním kulturních a uměleckých vystoupení českých umělců v Číně. I Peking by nám rád – po vzoru Moskvy - vnucoval svou vůli.
Rozdíl mezi postoji dotčených komunálních politiků mladé generace a politiků zestárlých ve vysokých ústavních funkcích nemůže být větší. Je třeba si ho zapamatovat pro příští volby, i to, kdo se jak v této nikoli bezvýznamné zkoušce naší integrity chová, kdo naši suverenitu brání a kdo by kapituloval bez obrany jako Beneš v Mnichově a po Mnichově.
Máme před očima dost významné poučení, bude dobré ho nepřehlédnout.
Ivan Gabal