Při definování tradičních ideálů, které stály při vzniku naší moderní státnosti, se tak obracíme k jiným datům, více vyjadřujícím tradice, které náš dnešní stát formovaly. Pořád je to pro velkou část našich občanů étos sametové revoluce a téma znovunastolení demokracie a ochrany lidských práv či návratu do Evropy. Od té doby je náš ústavní systém založen na principech pluralitní otevřené společnosti, vycházející z respektu ke každé lidské bytosti a její svobodě, důstojnosti a rovnosti s ostatními.
Podle prvního článku české ústavy je naše ústavnost založena na třech základních pilířích, kterými jsou demokracie, vláda práva a úcta k právům a svobodě jednotlivce. Ústavní pořádek tak garantuje rovnost lidí a lidskou svobodu a jen ty otevírají pole pro uplatnění odpovědnosti i sounáležitosti ve státě žijícího společenství.
Pohledem českého ústavního soudnictví byly hned v prvním roce našeho státu, v prosinci 1993, definovány důležité hodnoty, které jsou či by měly být majákem pro každého českého právníka. Stalo se to v nálezu, jehož soudcem zpravodajem byl Vladimír Klokočka a jímž Ústavní soud rozhodl o ústavnosti zákona o protiprávnosti komunistického režimu.[1] V tomto nálezu jsme se přihlásili k tomu, že jsme státem, v němž „hodnoty a cíle sledované legislativou musí být spravedlivé“. Ústavní soud dále vyzvedl, že „naše nová ústava není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Česká ústava akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově-materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří.“
Krom tradice, vzešlé ze změny v listopadu 1989, nemůžeme v tomto čase opomenout ani tradici začátku moderní československé státnosti v roce 1918, tedy před sto lety.
A jaké tři inspirace československé první republiky mi připadají pro dnešní dobu důležité?
Jako právničce z Brna mi vytane první důležitá vzpomínka, a to na vysokou úroveň tehdejší právní vědy. Brněnská právní věda, rozvíjená na Masarykově univerzitě, byla mezi dvěma světovými válkami na evropské špičce - normativní teorie práva navazující na Kantovu filozofii měla vedle Němce Hanse Kelsena druhého svého nejdůležitějšího představitele v brněnském profesorovi a děkanovi Františku Weyrovi. I jeho přičiněním byla naše Ústava z roku 1920 obdivovaným právním dokumentem, zajišťujícím dělbu mocí, zakotvujícím jako jedna z prvních roli ústavního soudu a chránícím práva jednotlivce.
Již jsem ve jménu naší univerzity zmínila další zásadní prvorepublikovou inspiraci, a to jméno Masarykovo. Třeba podle názoru francouzské právnické legendy - Roberta Badintera by nyní byl ideálním lídrem dnešní Evropy – intelektuál, vizionář i praktický politik, schopný vnést do běžného politického diskursu idealismus a humanismus, spojit vlastenectví s odpovědností za celý svět. Pro pravdu a spravedlnost byl ochoten zastávat nepopulární, ale eticky zdůvodněné názory a posléze o nich dokonce skoro všechny přesvědčit.
Díky Masarykovi u nás víme, že každé falzum musíme odhalit, byť by to byl rukopis, lichotící našemu národovectví, že nesmíme dopustit, aby byl odsouzen nevinný, byť bychom díky jeho etnicitě a svým předsudkům byli přesvědčeni o jeho vině. Masaryk nám připomínal, že sociální solidarita je etický příkaz, na který nelze zapomenout. A taky přijal jméno po své ženě. Tomáš Garrigue Masaryk.
To mne vede ke třetí důležité inspiraci z doby před sto lety. První československá republika byla totiž též evropskou šampiónkou v ženské rovnosti. Ženy v Československu jako jedny z prvních v Evropě získaly volební právo a též poměrně brzy studovaly na vysokých školách. Vždy si vzpomenu na první právničky, které u nás promovaly. Miladu Horákovou, která byla odvážnou a přímou političkou, vůdčí postavou ženského hnutí, hrdinkou popravenou komunistickým režimem pro svou charakternost, doufám, že všichni známe. Ale co třeba Anděla Kozáková Jírová - byla první ženou v Československu, která získala akademický titul doktorky práv, a stala se také první československou notářkou. A nebyla první notářkou jen u nás, ale i v celé Evropě. Obávám se, že teď v evropském srovnání míry ženského zastoupení jsme na tom mnohem hůře než v době první republiky. Právě i respektem k ženské rovnosti a snahou o férové zastoupení žen v mocenských pozicích by pro nás československá právní republika mohla být inspirací.
Kateřina Šimáčková pro Radio Proglas
říjen 2018