Slovo k 11. září

Je to neblahé, velmi neblahé výročí. Rok 2001, vlastně stále ještě počátek nového tisíciletí, měl být podle usnesení OSN rokem dialogu mezi civilizacemi. Stal se pravý opak: zločinné útoky z 11. září mu vtiskly cejch apelu k nenávisti, dodnes nevymazaný. Do všech typů médií se vedrala rétorika o střetu civilizací, koncipovaná nejednou jako mobilizační výzva, přestože původní Huntingtonova téze měla působit spíše jako varování.

Pachatele zločinů z 11. září nelze omlouvat. Je však namístě diskuse o motivacích a důsledcích, jaké teroristické akty přinesly. Jestliže si teroristé vytyčovali cíl vystupňovat svou nenávist až do poloh války mezi Západem a islámem, pak na straně zvoleného protivníka nalezli bohužel v různých rovinách, i velmi vysokých, soupeře ochotné do rvačky se pustit. Zločiny zasluhují potrestání. To má ovšem dopadnout jen na skutečné viníky a nepostihovat násilím či paušální záští všechny, kdo se hlásí k téže náboženské víře a kulturní tradici, jež teroristé hanebně zneužili. Naprostá většina muslimů, tedy dnes asi pětiny lidstva, terorismus odsoudila a odsuzuje. Nelze však nevidět, že menší část dotlačily paušalizující útoky na islám slovy, chováním i ozbrojenou silou až k rozvlněné pocitové ambivalenci a někdy, podle osobního založení, skutečně až k nepřátelství.

Po vražedném běsnění fanatika Breivika v Oslu myslím, že mohu o pár krůčků dál vnímat pocity frustrace mladých muslimů v globálním světě, který se k nim tak často staví nepřátelsky. Sám jako křesťan pociťuji bolest a rozhořčení tváří v tvář skutečnosti, že vraždící fanatik se opovážil hlásit ke křesťanství a ke znamení kříže. Myslím, že není překonaným staromilstvím vyvozovat z dějin morální poučení. To platí pro západní i muslimskou část dnes úzce provázaného světa. A poučení ze září 2001 i z desetiletého odstupu nepříliš zmoudřelého dneška říká zřetelně, že náboženská víra nesmí být překrucována v nenávist. Zabíjet ve jménu Božím je nepřijatelný protimluv. Tak věří poctiví muslimové stejně jako křesťané a skuteční humanisté.

Výročí má jistě i pietní stránku. Je správné číst a s úctou si připomínat jména nevinných obětí. A zvláštní úcta patří hasičům a všem těm, kdo zahynuli v bortících se budovách, kam přišli zachraňovat životy. Životy, které daruje Bůh, a které člověk nemá právo odnímat.       

Luboš Kropáček

pro Radio Proglas, 10. září 2011   (foto: FF UK)