Zůstanu svůj
V jedné své písni Karel Gott ubezpečuje posluchače, že se nehodlá přizpůsobovat nejrůznějším módním trendům, ale zůstane věrný svému stylu zpívání a vystupování. Tato píseň dokonale vystihuje, proč byl Gott neochvějnou stálicí populární hudby. Nepouštěl se do žádných odvážných experimentů a ani nepreferoval výstřední styl oblékání. Fanoušky vždy chtěl potěšit a pohladit, ne šokovat. I proto zůstával tak dlouho na vrcholu zájmu té části publika, která ho milovala kvůli této sladké stálosti.
Bůh obdařil Karla nádherným hlasem a milou nekomplikovanou povahou. Zůstával svůj a byl čitelný ve svých postojích, které se vyhýbaly konfliktům. Svůj talent vnímal jako dar, který má těšit publikum. Byl znám svým poctivým profesionálním přístupem. Z jeho projevu byla patrná radost ze zpívání. Chtěl vidět úsměvy publika a neměl potřebu provokovat. Přicházel k posluchačům s písní, ne s výzvou. Nenarodil se jako autor poháněný vnitřním neklidem, pro kterého je potřeba tvořit totéž jako nutnost dýchat. Neprožíval tvůrčí zápasy, které by ho doháněly na kraj bytí, neprožíval zoufalství z nedostatku svobody. Neměl v sobě démony, které by musel pacifikovat alkoholem nebo drogami.
Svět Karla Gotta nebyl komplikovaný. Interpretoval jej tak, jak jej on sám chápal. Co ho přesahovalo jeho porozumění, vysvětloval jako působení skrytých temných sil, iluminátů, kteří řídí svět podle předem připraveného plánu. Nebyl povolán, aby vykládal dění ve světě, ale aby hezky zpíval. Není proto úplně fér klást na něho vyšší nároky, než kterých byl schopen dostát. Gott vzkazoval, že zůstane svůj, a tento slib dodržel. Nemohl zradit potenciál, který v sobě neměl.
Byl idolem a jeho fanoušci si do něj promítali svoje sny a tužby. Na rozdíl od zpěváka, který se těšil z jejich obdivu, jeho fanoušci překračovali pomyslný práh svobody a toužili si ho přivlastnit. To se osobnostem z šoubyznysu stává. Mluvila jsem o tom s jednou známou zpěvačkou. „Vy jste národní poklad,“ říkám jí s nadsázkou. „Ne,“ zavrtěla hlavou, „jsem národní vlastnictví.“ Viděla jsem před sebou skromnou, milou ženu. A uvědomila jsem tu naprostou ztrátu soukromí. Popularita má dvě stránky. Fanoušci nedokážou jít cestou, o které zpíval Gott. Zůstat svými a svým oblíbencům ponechat svobodu. Staví je na piedestal a spoutávají je do svých představ a přání.
Nedostatek svobody ve vztahu ke Gottovi působil po jeho smrti jako rozdělující faktor a příčina ostrých sporů o Gottův odkaz. Jedni ho vynášeli do nebes a nedokázali se smířit, že jiným je lhostejný, protože mají jinak nastavené hudební preference. Druzí zase připomínali podpis Anticharty a zpěvákovo výsadní postavení v době komunismu. Karel Gott skutečně nebyl žádným bojovníkem za svobodu. Nekonfliktně proplouval a rozumně vycházel se soudruhy. Dařilo se mu vybalancovat tento vztah, aniž by se podbízel a lacině zaprodával. Objevilo se vícero vzpomínek těch, kterým Gott pomohl.
Nemá smysl vyčítat Gottovi, že nebyl protikomunistickým bojovníkem. Kdyby překročil pomyslný práh tolerance, který mu soudruzi nastavili, jeho pěvecká kariéra by skončila. Komunisté ho potřebovali, ale každá legrace má své meze. Větším průšvihem jsou selhání těch, kteří byli nadanými tvůrci, mysliteli, novináři a vědci, a svůj talent a rozum použili ve prospěch diktátora, ať už kvůli osobní popularitě, majetku, nebo neochotě vzdát se svého postaveni. Gott se nikdy nepropůjčil k roli aktivního škůdce a vždy si dokázal uhájit pozici bezproblémového interpreta, který má rád lidi a chce jim dělat radost.
Jeho smrt připomněla dočasnost našeho bytí v tomto světě. Nostalgicky se připomíná konec jedné éry. Ti, kdo žijí s pohledem upřeným k věčnosti, mají výhodu, protože mohou doufat, že žádná ztráta není navždy. „Někdy se ví, co Bůh chystá,“ zpíval Gott v duetu s dcerou Charlottou Elle, a pokračuje: „že se nedaj stihnout všechna místa, ale je to dobrák, altruista, vždyť mi dal tebe, domov, přístav.“ K tomu můžu dodat, že je krásné, pokud máme zde na světě svůj domov, své blízké, s kterými domov vytváříme, současně však žijeme i v naději na domov věčný. V tomto horizontu můžeme přijímat smrt kohokoliv, nejen Karla Gotta.
Marie Kolářová pro Radio Proglas
říjen 2019