Žijeme v poměrně rušné době. Je jasné, že totéž mohou říkat pamětníci o kterékoli době; přece jen je však rok 2018 v mnohém přelomový.

• Poprvé jsme naplno postavení před skutečnost, že někdo může tajit svoji identitu, být na to hrdý a vést s námi z nějakého důvodu diskuze a rozepře, kterými nabourává náš pokoj a sadu rozumných názorů. Jednoduše nás uvádí do zmatku.
• Poprvé někdo naplno říká, že si neváží ani mne, ani mých názorů. Dokonce poprvé nevím, zda je tou osobou člověk, nebo robot.
• Poprv„é lze upravit fotografii a film tak, že není poznat, zda jsou pravé.
• V roce 2018 zemřelo ve světě pravděpodobně nejvíc novinářů v historii při výkonu své práce.
• Také se ukazuje, že ztrácíme schopnost rozlišit názor jednotlivce od fundovaného a vzdělaného názoru redakčního týmu, který je sečtělý a má na svoji práci kvalifikaci.
• Dočítáme se o neuvěřitelných podvodech na nás. Nechápeme, proč bychom někomu měli stát za tu pozornost. A přece se jeví, že tomu tak je. Někteří cítíme, že jsme manipulováni. Jiní to ani netuší. Ovšem pozor! Filozof Václav Němec říká: „Chcete manipulovat s lidmi? Namluvte jim, že se jimi manipuluje. Zbytek zvládnou sami.“
• Setkali jsme se letos jako církev intenzivně s tím, že lživá slova jsou mnohými hodnocena jako přípustná expresiva.
• Mnozí z nás jsou poprvé postaveni před skutečnost, že musí volit mezi nezpochybnitelnou úctou k představeným církve a jejich výrokům – a (mezi) vědeckým a rozumovým poznáním.
• Stále častěji jsme provokováni vyjadřovat se ke složitým skutečnostem. Jak při nedostatku času prostudovat, pochopit problematiku a stručně a jasně se k ní vyjádřit?
• Někdy se dokonce zdá, jako by u nás rostly nebo už žily dvě různé církve: jedna podle pravidel a se zdůrazňováním mantinelů – tedy s výhodou řádu a s nebezpečím jakéhosi ztrouchnivění, druhá s vycházením ven, menším lpěním na nauce a s výhodou být pro všechny vším, ale s rizikem rozplynutí se ve společnosti.

Církev je ostouzena z mnoha stran. Neprávem, a – žel – i právem. Ve světě rezonují skandály finanční, zneužívání mladistvých, skandál vnitřních rozbrojů. Přinejmenším jeden z nich se týká novinářů⁽¹:

Papež František takto poděkoval: „Drazí bratři a sestry, pokud jde o metlu zneužívání mladistvých, v církvi se někteří rozohňují proti některým pracovníkům médií a obviňují je, že ignorují drtivou většinou případů zneužití, kterých se nedopustili příslušníci duchovenského stavu církve – statistiky mluví o více 95 % případů – obviňují je tedy, že chtěli podávat úmyslně falešný obraz, jako by toto zlo postihlo pouze katolickou církev. Já bych však chtěl vřele poděkovat těm pracovníkům médií, kteří byli poctiví a objektivní a snažili se demaskovat vlky a dát hlas obětem. I kdyby šlo o jeden jediný případ zneužití, církev žádá, aby nebyl zamlčen, ale objektivně vynesen na světlo, protože největším skandálem v této věci je zahalování pravdy.“

• Církev je současně pronásledována na mnoha místech – křesťané v zemích, kde jsou silnou menšinou, o tom vydávají svědectví.
• Jsme zároveň svědky vynikajících životů mnohých osobností. Vysoký počet blahořečení a svatořečení je toho nepřímým, ale důkazem.

V novém roce se chtějme lépe orientovat doma i ve světě. Vyhraďme si prosím na to čas. Berme do ruky častěji jak Písmo, tak katechismus. Předplaťme si věrohodné médium, ptejme se, diskutujme. Hlásejme a provozujme naději a smiřování. Doporučuji k přečtení například esej P. Tomáše Petráčka: Jaké křesťanství a církev potřebujeme pro naši dobu? Osobně prosím: Pěstujme si humor a nadsázku. Berme do rukou třeba Parabibli Alexandra Fleka.

A také si dovolím oslovit zejména vás, kteří Proglas posloucháte, ale už jste dlouho nepřispěli: Rádi udržíme a rozšíříme nabídku pořadů. Vidíme, že je třeba zejména pohotové žurnalistiky. To ovšem něco stojí. Rádio vyrůstá na pojmech: Důvěra – profesionalita – proporčnost. Pokud důvěřujete týmu okolo Martina Holíka a Pavla Mikšů, podporujte své rádio trvale. Podporujte i další sdělovací prostředky v rukách křesťanů. Moc děkujeme.

O třetí adventní neděli přesně před třiceti lety děkoval kamarád Pavel Kupka, farář v Jevíčku, farníkům za dokončení rozsáhlé opravy kostela. Protože v Proglasu je stále práce jako na kostele, chci jeho slovy analogicky poděkovat i já; jak pracovníkům, tak pomocníkům a spolupracovníkům:
„Pán Bůh zaplať. Pán Bůh zaplať za práce. Pán Bůh zaplať za ochotu, Pán Bůh zaplať za solidaritu, se kterou jste mnozí podpírali mne a ty, kteří stáli nejvíc při mně v různých starostech. Pán Bůh zaplať vám za modlitbu, se kterou jste podpírali pracující ruce i srdce těch, kteří pracují, aby Proglas zůstal dál bratrský a opravdový. Pán Bůh zaplať vám, kteří jste prací strávili mnoho času. Pán Bůh zaplať vám všem, kteří jste často dělali práce, které jste ještě nikdy předtím v životě nedělali, a přesto jste se do nich pustili. Pán Bůh zaplať vám odborníkům, kteří jste přispěli svou odborností k tomu, aby byly věci udělané tak, jak mají být. A můžeme říci i Pán Bůh zaplať za dobu, ve které žijeme, protože to, co jsme udělali, je právě v této době svědectví, svědectví neokázalé, ale přesto viditelné a trvalé. Takže Pán Bůh zaplať vám všem.“

Komentář ukončím úryvkem vánočního slova papeže Františka⁽²:

Betlém je lék proti strachu, neboť navzdory člověkovu odmítnutí, Bůh vždycky přitakává a navždy bude Bohem-s-námi. A aby Jeho přítomnost nebudila strach, stává se maličkým dítětem. Nebojte se – není řečeno svatým, nýbrž pastýřům, prostým lidem, kteří se v té době jistě nevyznačovali zdvořilostí a zbožností. Syn Davidův se rodí mezi pastýři, aby nám řekl, že nikdo už nebude nikdy sám; máme Pastýře, který vítězí nad našimi obavami a má nás rád všechny bez výjimky.

1) https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28718

2) https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2018-12/betlem-je-lekem-proti-strachu.html