Narozeniny papeže Františka
Janu Pavlu II. zpívali k narozeninám jeho rodáci polskou píseň Sto let, sto let ať žije nám! Záleží však na Bohu, kolik času komu z nás na zemi vyměří. Rád bych z celého srdce popřál papeži Františkovi k jeho zítřejším 81. narozeninám, aby mu Hospodin dopřál ještě hodně dlouho onu obdivuhodnou sílu ducha, energii a odvahu, kterou připomíná velké světecké, prorocké a reformní osobnosti duchovních dějin lidstva. Hospodin si ho vybral a postavil do velmi těžké doby.
Sotva svitla naděje, že teroristická mocnost, která se nazývala islámský stát, utrpěla na svém území vojenskou porážku, jsme svědky neblahých následků strachu, které zasahují i do naší části světa. Svoboda a demokracie, které jsme dostali pádem komunismu jako dar a úkol, jsou v úpadku a ohrožení v celé středovýchodní Evropě. I nad naší zemí se stahují mračna. V Praze se tento víkend scházejí špičky evropských fašistických stran na pozvání Tomio Okamury. Ovšem nejen v Polsku, Maďarsku a nyní také u nás, ale i ve Spojených státech, odkud jsem se před několika dny po čtvrtroce vrátil, lidem tanou na mysli slova žalmu: Vyvyšují se nejhorší z lidí.
Mnoho společností - americká i ty naše – jsou rozděleny jako asi nikdy předtím. Politické síly, které jsou skutečně nebezpečné, se však zde ani tam nedostávají k moci revolučním násilím, ale skrze nezodpovědnost, naivitu a lehkověrnost lidí, kteří jim dávají své hlasy ve svobodných, demokratických volbách. Ostatně i nacismus v Německu a komunismus u nás se prodraly k moci dvířky demokracie, když velké množství lidí se nechalo uhranout jejich propagandou, nedovedlo rozlišovat hodnoty. Zejména v takových dobách je třeba lidí, kteří mají odvahu se postavit proti většinovému mínění.
Rozdělení zakoušíme i v církvi. I o prorocké osobnosti papeže Františka platí to, co bylo řečeno o našem Pánu a Mistru: Přišel jako znamení, jemuž se bude odporovat, aby se zjevilo smýšlení mnohých srdcí. Dva velcí papeži naší doby, Jana Pavel II. a Benedikt, zakončili velmi důstojně jednu dlouhou etapu dějin církve – etapu, jejímž úkolem bylo vyrovnání se s moderní kulturou. Avšak modernita je už minulostí.
Papež František otvírá novou kapitolu dějin křesťanství, kdy církev hledá své místo v složitě propojeném globalizovaném světě, v němž se mísí kultury a náboženství. Hlavním tématem je najít půdu a duchovní inspiraci pro soužití a vzájemnou komunikaci - protože druhou alternativou je zničení. Jsem přesvědčen, že i papeži Františkovi Bůh uložil úkol, který před staletími zaslechl jeho jmenovec v Assisi: Františku, oprav můj dům!
Zejména v Americe jsem byl svědkem toho, že mnozí vnímali v minulých letech katolickou církev jako rozzlobenou a zahořklou skupinu, která je neustále hlasitě jen proti něčemu (proti potratům, kondomům, stejnopohlavním svazkům atd., atd.) – avšak pomalu zapomíná, pro co je, co je to pozitivní, co má vnášet do světa. Papež František nám znovu ukazuje jádro Ježíšovy zvěsti: solidární lásku místo osobního i skupinového sobectví, něhu vůči lidem i přírodě místo dravého využívání a zneužívání, evangelijní svobodu a odpovědnost místo zákonického a farizejského náboženství příkazů a zákazů. Koná po příkladu Ježíšově: rozhrnuje popel druhotných a mnohdy přežitých věcí, aby ukázal to skutečně podstatné, onu vzácnou perlu Božího království.
O svatém Františkovi lidé říkali, že nově představil své době Krista, Krista chudého a plného lásky. Když čtu texty papeže Františka a sleduji jeho činy, jeho cesty na opomíjená místa této planety a k opomíjeným lidem, vnímám jej jako muže velkého adventu, jako světlo naděje do mrazivé a temné doby.
Přeju hodně síly papeži Františkovi – a pokojné Vánoce vám všem.
pro Radio Proglas Tomáš Halík, sobota 16.12. 2017