Svatováclavská inspirace pro dnešek
Je známou věcí, že české země nemají světců příliš mnoho, ale zato jsou to výrazné osobnosti, výjimečné i v evropském kontextu. Svatý Václav mezi ně rozhodně patří. Byl to panovník, který ovládal čtení, což v té době bylo naprosto výjimečné. Byl panovníkem, o kterém se vědělo v zahraničí a pravděpodobnou příčinou jeho smrti (o které můžeme jenom spekulovat, protože legendy nám o ní nedávají úplně přesné důvody, co se seběhlo ve Staré Boleslavi v onen osudový den) bylo příliš rychlé tempo, příliš velký důraz na christianizaci, na prosazení křesťanských norem soužití a života. Svatý Václav se svému okolí jevil jako člověk, který příliš rychle opouští tvrdé metody a nástroje moci, které zavedl jeho děd a jeho otec, aby sjednotili středočeské impérium a prosadil nové, skutečně křesťanské normy soužití, které, jak se některým zdálo, ohrožovaly podstatu samotného státu. O životě svatého Václava známe především legendy. Ale legenda není pramen, který by byl dopředu nedůvěryhodný. Legendy můžeme studovat jako zdroj informací o světcích, byť s jistou opatrností. A právě legendy nám ukazují svatého Václava jako toho, kdo se snaží vnášet do české společnosti křesťanské prvky. V tom může být koneckonců inspirací pro současné vládce.
Od revoluce roku 1989 převládal v české společnosti názor, že stačí vyřešit ekonomiku. Stačí pustit volnou ruku trhu a všechny problémy se vyřeší samy. Jakoby samy od sebe. Po dvaceti letech už víme, že zanedbávání právního, duchovního a etického rámce života společnosti vede k určité kocovině a k tomu, že ani ekonomika sama nemůže fungovat dobře. Svatý Václav nám tak může být vzorem a příkladem politika, který nehledí na své osobní zájmy, na své přežití ve funkci, na svoje soukromé potřeby, ale který hledí především na prospěch země. Na prospěch lidu, který mu byl svěřen. Právě proto si ho český národ, jakoby instinktivně, vybral jako svého patrona. Je zajímavé, že všechny klíčové události českých dějin začínaly a nabíraly dynamiku právě na Václavském náměstí, u sochy toho, který jako věčný kníže provází české dějiny od počátku. Všimněme si jenom pečeti Karlovy univerzity, kde je to král a císař Karel IV., který klečí před knížetem Václavem a dává mu jako svůj dar nově založenou univerzitu. Václav, ačkoli jeho tradice a odkaz byly v minulosti zneužity nebo špatně pochopeny, je nosnou ideou a může být nosnou ideou pro český národ a českou společnost i do budoucnosti.
Tomáš Petráček