Věc se šetřila šest (sic!) let a sále pokračuje. Setkali jsme se paragrafy, s nepochopením, se zabarikádováním v pozicích, se zjevnou ochranou "svého" duchovního. 

Tak abyste lidi pro každý případ věděli: 
* Pokud vás klerik zabije, je potrestán velkou exkomunikací. 
* Když vás psychicky či jinak týrá, může a nemusí být potrestán velkou exkomunikací. 
* Když si pak i jeho přičiněním vezmete život sami, je to váš problém. Šetření uzavřeno. 
A pozor: on dostane ústní napomenutí. Dobré vědět.

Lidičky, co děláte, když se snažíte, jak to jde, a nesetkáváte se s pochopením? Když je spravdedlnost tak blízko a přece nedosažitelná? Snažíte se pochopit druhou stranu a laskavě a pevně stojíte ve svém postoji? Nebo zanevřete na svět, na lidi? Jakými technikami se z toho dostanete, abyste se neutrápili?

Můj postřeh: Dokud nebude ve vrcholných církevních pozicích proporčně žen, nebude to lepší.
Do té doby bude stačit, když se budeme snažit navzájem chovat lidsky, s pochopením, s vyslovením lítosti. Andělé strážní, držte nám palce.