PAPEŽSKÝ APOŠTOLSKÝ DOPIS "MOTU PROPRIO"
kterým se schvalují nové stanovy papežské teologické akademie
Ad theologiam promovendam
1. Propagace teologie se do budoucna nemůže omezit na abstraktní znovupředkládání formulí a schémat minulosti. Teologie, povolaná k prorockému výkladu přítomnosti a k rozpoznávání nových cest pro budoucnost, bude muset ve světle Zjevení čelit hlubokým kulturním proměnám a uvědomovat si, že: "To, co prožíváme, není jen věk změn, ale změna epochy" (promluva k římské kurii, 21. prosince 2019).
2. Papežská teologická akademie, založená na počátku 18. století pod záštitou mého předchůdce Klementa XI. a jím kanonicky ustanovená krátkým listem Inscrutabili dne 23. dubna 1718, v průběhu své staleté existence neustále ztělesňovala potřebu postavit teologii do služeb církve a světa, přičemž v případě potřeby měnila svou strukturu a rozšiřovala své cíle: Z původního místa teologického vzdělávání duchovních v situaci, kdy jiné instituce k tomuto účelu chyběly a nestačily, se stala skupina učenců, kteří jsou povoláni zkoumat a prohlubovat teologická témata zvláštního významu. Aktualizace stanov, kterou si přáli moji předchůdci, tento proces poznamenala a podpořila: mám na mysli stanovy schválené Řehořem XVI. 26. srpna 1838 a ty, které schválil svatý Jan Pavel II. apoštolským listem Inter munera Academiarum 28. ledna 1999.
3. Po téměř pěti desetiletích nastal čas tyto normy revidovat, aby lépe odpovídaly poslání, které naše doba teologii ukládá. Synodální, misijní a "vycházející" církev může odpovídat pouze "vycházející" teologii. Jak jsem napsal ve svém dopise velkému kancléři Katolické univerzity v Argentině, v němž jsem se obrátil na profesory a studenty teologie: "Nespokojte se s teologií u stolu. Ať je místem vaší reflexe hranice. [...] I dobří teologové, stejně jako dobří pastýři, voní lidmi a ulicí a svou reflexí lijí olej a víno do ran lidí". Otevřenost vůči světu, vůči člověku v konkrétnosti jeho existenciální situace s jeho problémy, ranami, výzvami a potenciálem se však nemůže omezit na "taktický" postoj, který by vnějškově přizpůsoboval již vykrystalizované obsahy novým situacím, nýbrž musí podněcovat teologii k epistemologickému a metodologickému přehodnocení, jak je naznačeno v Proem apoštolské konstituce Veritatis gaudium.
4. Teologická reflexe je tedy povolána k obratu, ke změně paradigmatu, k "odvážné kulturní revoluci" (encyklika Laudato si', 114), která ji zavazuje být především zásadně kontextuální teologií, schopnou číst a interpretovat evangelium v podmínkách, v nichž muži a ženy denně žijí, v různých geografických, sociálních a kulturních prostředích, a mít za svůj archetyp Vtělení věčného Logos, jeho vstup do kultury, světonázoru a náboženské tradice národa. Odtud se teologie nemůže vyvinout jinak než v kulturu dialogu a setkávání mezi různými tradicemi a různým poznáním, mezi různými křesťanskými denominacemi a různými náboženstvími, otevřeně konfrontující všechny, věřící i nevěřící. Potřeba dialogu je ve skutečnosti vlastní lidské bytosti a celému stvoření a je zvláštním úkolem teologie objevovat "trinitární otisk, který činí z kosmu, v němž žijeme, 'síť vztahů', v níž 'každé živé bytosti přísluší směřovat k jiné věci'" (apoštolská konstituce Veritatis gaudium, Proem, 4a).
5. Tento vztahový rozměr konotuje a definuje z epistemického hlediska status teologie, která je tlačena k tomu, aby se neuzavírala do sebe sama, což vede k izolaci a bezvýznamnosti, ale aby se viděla jako zasazená do sítě vztahů, především s jinými obory a jiným věděním. To je přístup transdisciplinarity, tj. interdisciplinarity v silném slova smyslu, na rozdíl od multidisciplinarity, chápané jako interdisciplinarita ve slabém slova smyslu. Ta jistě napomáhá lepšímu pochopení předmětu zkoumání tím, že jej posuzuje z několika hledisek, která však zůstávají komplementární a oddělená. O transdisciplinaritě by se naopak mělo uvažovat "jako o kolokviu a fermentaci veškerého poznání v prostoru Světla a Života, které nabízí Moudrost vycházející z Božího Zjevení" (Apoštolská konstituce Veritatis gaudium, Proem, 4c). Z toho vyplývá nelehký úkol pro teologii, aby dokázala využívat nové kategorie vypracované jinými vědami, aby mohla originálně a s kritickým vědomím pronikat do pravd víry a předávat Ježíšovo učení v dnešních jazycích.
6. Dialog s jinými vědami jednoznačně předpokládá dialog v rámci církevního společenství a vědomí zásadního synodálního a komunitního rozměru konání teologie: teolog nemůže než žít bratrství a společenství v první osobě, ve službě evangelizace a s cílem zasáhnout srdce všech. Jak jsem řekl teologům ve své promluvě k členům Mezinárodní teologické komise 24. listopadu 2022: "Církevní synodalita tedy zavazuje teology, aby dělali teologii v synodální podobě a podporovali mezi sebou schopnost naslouchat, vést dialog, rozlišovat a integrovat mnohost a rozmanitost případů a příspěvků. Je proto důležité, aby existovala místa, včetně těch institucionálních, kde lze žít a zakoušet teologickou kolegialitu a bratrství.
7. Konečně nezbytná pozornost věnovaná vědeckému statutu teologie nesmí zastínit její sapienciální rozměr, jak to jasně uvedl již svatý Tomáš Akvinský (srov. Summa theologiae I, q. 1, a. 6). Proto blahoslavený Antonio Rosmini považoval teologii za vznešený výraz "intelektuální lásky", přičemž vyzýval, aby se kritický rozum veškerého poznání orientoval na Ideu Moudrosti. Nyní Idea Moudrosti vnitřně drží Pravdu a Lásku pohromadě v "pevném kruhu", takže není možné poznat pravdu bez praktikování lásky: "protože jedno je v druhém a ani jedno z obou se nenachází mimo druhé. Proto ten, kdo má tuto Pravdu, má s ní i Lásku, která ji naplňuje, a ten, kdo má tuto Lásku, má naplněnou Pravdu" (srov. Z autorových studií, č. 100-111). Vědecký rozum musí rozšiřovat své hranice směrem k moudrosti, aby se neodlidštil a neochudil. Tímto způsobem může teologie přispět k současné diskusi o "přehodnocení myšlení" a ukázat se jako skutečné kritické poznání, nakolik je poznáním sapienciálním, nikoli abstraktním a ideologickým, ale duchovním, vypracovaným na kolenou, plodným adorací a modlitbou; poznáním transcendentním a zároveň pozorným k hlasu lidu, tedy "lidovou" teologií, milosrdně se obracející k otevřeným ranám lidstva a stvoření a v záhybech lidských dějin, jimž prorokuje naději na konečné naplnění.
8. To je pastorační "razítko", které musí teologie jako celek, a nejen ve své konkrétní sféře, přijmout: aniž by se proti sobě stavěla teorie a praxe, teologická reflexe je vybízena, aby se rozvíjela induktivní metodou, která vychází z různých kontextů a konkrétních situací, do nichž jsou národy zasazeny, a nechává se vážně vyzývat realitou, aby se stala rozlišováním "znamení doby" při hlásání spásné události Boha-agapé, sdělované v Ježíši Kristu. Proto je třeba upřednostnit především poznání zdravého rozumu lidí, který je vlastně teologickým místem, v němž přebývá tolik obrazů Boha, často neodpovídajících křesťanské tváři Boha, který je pouze a vždy láska. Teologie je ve službách evangelizace církve a předávání víry, aby se víra stala kulturou, tedy moudrým étosem Božího lidu, nabídkou lidské a zlidšťující krásy pro všechny.
9. Tváří v tvář tomuto obnovenému poslání teologie je Papežská teologická akademie povolána k tomu, aby při stálé pozornosti k vědecké povaze teologické reflexe rozvíjela transdisciplinární dialog s jinými vědeckými, filozofickými, humanistickými a uměleckými poznatky, s věřícími i nevěřícími, s muži a ženami různých křesťanských vyznání a různých náboženství. To se může uskutečnit vytvořením akademického společenství sdílené víry a studia, které spřádá síť vztahů s dalšími formačními, vzdělávacími a kulturními institucemi a je schopno originálně a v duchu imaginace pronikat do existenciálních míst rozvoje vědění, profesí a křesťanských společenství.
10. Díky novým stanovám tak bude Papežská teologická akademie moci snadněji sledovat cíle, které vyžaduje současná doba. Vítám hlasy, které mi byly adresovány ke schválení těchto nových norem, a vyjadřuji s nimi souhlas, přeji si, aby toto význačné sídlo vzdělanosti rostlo na kvalitě, a proto na základě tohoto apoštolského listu a na věčné časy schvaluji legitimně vypracované a nově revidované Stanovy Papežské teologické akademie a uděluji jim platnost apoštolského schválení.
Vše, co jsem v tomto apoštolském listě motu proprio uvedl, nařizuji, aby mělo stabilní a trvalou moc, bez ohledu na cokoli opačného.
Řím, u svatého Petra, 1. listopadu roku 2023, o slavnosti Všech svatých, v jedenáctém roce mého pontifikátu.
FRANTIŠEK