Papež má na rozhodnutí vteřinu: zvážnět, neboť byla překročena hranice, a příště si dávat pozor. Anebo se od srdce zasmát a věnovat se dalším lidem stejně, takže podobná příhoda bude „hrozit i nadále“. Která varianta u Františka zvítězila? Hádejte, můžete jedenkrát.
Gratuluji tvůrcům našeho farního svatoaugustinského plesu k tak báječně pitomému nápadu – vložit do tomboly jako výhru SLANĚNÍ VĚŽE našeho kostela svatého Augustina (viz článek s fotografiemi).   A smekám klobouk a vzdávám hold jistému výherci, farníku P. T., který se z té věže k mému úžasu opravdu nechal spustit. Vzal to možná i jako příležitost ukázat „já na to ještě mám“, ale hlavně přitakat té bláznivině a udělat radost mnoha lidem jiskřivého smýšlení.
Nepatří, milí farníci, právě i toto do postní doby? Být jakoby „nedopečenými“, aby nás Bůh mohl stále znovu a znovu otáčet v hnětači lásky, a tak nás přetvářet ke své podobě.   Neboť jaká láska bez radosti? Bohu se podobáme nejen darem svobody, schopností odpouštět, ale také smyslem pro humor! Z důležité trojice modlitba – půst – štědrost umí tu třetí úspěšně provozovat právě jen člověk radostný, který obdarovává nikoli se sevřenými rty, ale s jasnou tváří.

Protože Renčínovu perokresbu nelze otisknout, popíši vtip alespoň slovy.
Scéna: Přemysl se dvěma voly oře. Od lesa se se blíží poselstvo od Libuše, aby jej odvedlo k vladařskému trůnu, že. Šéf poselstva, hledě směrem k orajícímu, volá: Tak kterej z vás je Přemysl?

Ať se umíme sobě samým smát. Ať se nám všem daří!
otec Martin Holík

P. S.: Stranou nechávám smutný fakt, že je nyní nutné věž otlouct a znovu omítnout. Inu což, každá legrace něco stojí. :-D