V končícím roce 2016 mi udělalo radost,

• že nejsem o mnoho horší, než v roce předchozím,
• že se Proglas s chutí přehoupl do 22. roku vysílání a že funguje,
• že v naší společnosti dřímají konsensuální síly, probouzející se, když z nějaké strany kouká extremismus,
• že máme tak rozhodného papeže Františka,
• že jsem se o něm mohl zásadní věci dozvědět v knize Austena Ivereigha Papež reformátor,
• že máme v Brně nového pomocného biskupa Pavla a vytrvalého biskupa Vojtěcha,
• že vidím štědré ruce mnohých spoluobčanů podporujících tu Adopci na dálku, tu Siriri, tu Mezinárodní vězeňské společenství nebo děti v Indii,
• že se drží a dokonce přibývá počet papírových výtisků KT,
• že v Brně fungují bezva církevní školy, zejména základní a střední cyrilometodějská,
• že v kostele svatého Augustina bývá plno, také plno dětí a že my to s nimi rádi vydržíme, neboť jsou naší budoucností,
• že je Bůh stále vtipný a vynalézavý,
• a že mě to všechno pořád baví. To nakonec je to vůbec nejlepší, ne?
  Požehnané vánoce, děcka Boží!