Jeho život byl plný zvratů. Vysokoškolák, kněz, arcibiskup, přítel budoucího krále. Byla to v Anglii doba těžkého střetu práva světského a církevního.  A jak to tedy bylo? Jak jsem řekl, Tomáš byl zprvu přítelem anglického krále Jindřicha druhého. Král ho ovšem využíval pro své politické záměry. I proto jej učinil kancléřem. To jej ovšem změnilo, zastavilo, řekněme, že zmoudřel. Král nikoli. Rozzlobil se, že jej přítel zradil a že jako mocenská páka už nefunguje. "Co jsem to na svém dvoře vychoval a živil za povaleče a zrádce, kteří dovolí, aby nějaký neurozený kněz s jejich pánem jednal s tak hanebným opovržením?" Je to zároveň pokyn a zároveň výhrůžka. Tomáš prchá, později se pod slibem bezpečnostních záruk vrací.

Nastupuje králova soukromá družina. Je 29. prosince 1170. Zavražděn byl těmi, kteří jej k němu neměli žádný vztah. Udělali, co si mysleli, že se po nich chce. Skvělé je literární zpracování dramatikem T. S. Elliotem v jeho díle Vražda v katedrále.

Vidíte, milí, jakousi paralelu s dneškem? S událostmi posledních dvou let, posledních několika týdnů, posledních několika dnů?

Tomáš byl svatořečen po čtyřech letech. A co my? Svatý každý, kdo se snaží být spravedlivý a přímý, vytrvalý a ohleduplný, kdo bere svůj život jako dar a tak se i chová ke druhým.
Buďme jako Tomáš.