Prožili jsme advent, tedy přípravu na příchod Ježíše v těle, který přišel, přichází a přijde, někteří ve shonu, jiní s troškou zklidnění, všechny způsoby jsou ocenitelné a správné.

Prožili jsme Hod Boží vánoční, tedy hodinu, kdy v času chronos nastal čas kairos. Pastýři, nespěte, a dobře poslouchejte, abyste mohli vy zvěstovat Svaté rodině, co jsme Vám my andělé zazpívali, když jsme vás na poli pastýřů vzbudili. A nebudeme to opakovat dvakrát.

O slavnosti Zjevení Páně slavíme další potvrzení mimořádnosti toho Mariina a Josefova Dítěte. Zdaleka, ze tří světových stran se schází tři učenci, mágové, aby se poklonili tomu, kdo by snad prý měl být jejich Pánem a Pánem světa. Říká se, že šli za hvězdou. Papež František v listu o jesličkách říká krásně a možná i trochu poťouchle, že to není tak, že by Hvězda šla a mudrci se za ní vydali, opak že je pravdou: Ona se rozešla, protože oni vyšli. Vždyť Hvězda i dopustila mýlku, když mudrce nechala ohlásit se, poměrně logicky, na dvoře krále Heroda. Z toho vyplývá, že naše tři muže nevedla hvězda, ale srdce. Touha vidět toho, jenž je předpovězen jako vtělená Láska a Milosrdenství.

 A v neděli uzavíráme okruh vánoční započetím veřejného působení Ježíše křtem v Jordánu, přičemž současně jej biřmuje Svatý Duch – a Jan Křtitel tak poznává bratránka jako toho, jehož je předchůdcem a zároveň je ohlašovatelem štěstí pramenícího z pokání.

Být člověkem vánočním je důležitější než být člověkem velikonočním. Schopnost úžasu, šťastné vědomí závislosti na tom, kdo nezklamává a z toho plynoucí radost, to jsou atributy, jež nám nikdo nevezme.

Milí vánoční lidé, přeji vám přes kdejaká trápení a starosti rok šťastný a požehnaný.

otec Martin