Fotografie, diapozitivy, dokumenty, předměty. S úžasem jsem bral do ruky box primitivního fotoaparátu z roku 1945, se kterým strýček za dobrých světelných podmínek parádně fotil. Rozumovali jsme, jak po znovuotevření škol v září 1945 mohly nové ročníky nastoupit zároveň s těmi, kterým bylo za války studium „zadrženo“ a nemohli pro zavření škol ve studiu pokračovat. Asi byly přeplněné posluchárny, studium zkrácené o dva semestry, a bylo třeba hodně samostatné píle. Poprvé v životě jsem viděl fotografii průčelí hospody U Holíků v Kroměříži na Stoličkově ulici, kterou naší babičce „dělnická třída“ samozřejmě sebrala a jejich syna, našeho tátu neváhala poslat do časově neomezeného rizika karvinských dolů, tři roky bez jediné možnosti vidět se s rodinou. Jeho tátu zastřelili 8. května 1945. Tolik jsme se k babičce najezdili o všech možných prázdninách. Také ke druhé tetě a strejdovi do Olešnice na Vysočině jsme tak rádi jezdili. Na zastávce na Šumavské jsme soutěžili v přesnosti odhadu, kolik ještě aut a šalin projede, než přijede náš Bystřičák autobus. A jestlipak jej bude řídit jeden ze strejdů Kintrů? To jsme někdy mohli sedět „na motoru“, bylo to ertéóčko.
Také jsme se podívali na youtube na jednu ze zaniklých tratí z České Lípy do Nového Boru, po které jezdil motoráček s dřevěnými sedadly a velkými kamny uprostřed vozu. Vozil nás ke druhému strýčkovi a našim bratrancům a sestřenicím do Nového Oldřichova. U dveří jejich domu v německém slohu bylo táhlo a uvnitř v chodbě zvonil opravdový mosazný zvonek. Na čedičové varhany v Kamenickém Šenově se ještě mohlo bez omezení.
Kolik péče a starostí a radostí a zážitků nám rodiče a jejich sourozenci dali…
Ohromně mě bavilo spolupracovat s tatínkem při plánování: Mapy, jízdní řády, kalendárium na čtverečkovaném papíře, ceny jízdenek, vstupné do hradů a zámků, věci pro třítýdenní tábor. Baťůžky jsme měli dvojčata stejné, každý ovšem se svým monogramem.
Chci vzdát hold všem tátům a mámám, kteří svým dětem, zejména do patnácti let připravujete pěkné prázdniny s dobrými zážitky. Děkuji jejich jménem!
Kluci a děvčata, babičky a dědečkové, táboroví vedoucí, mámy a tátové, vzhůru do dobrodružství prázdnin a dovolených!
Martin Holík pro Zpravodaj Radia Proglas č. 61, červen 2019