Jak? Třeba takto:

1. Zaplatím si kurs střelby. Zaplatím si opakované získání zbrojního průkazu. Koupím si browning, dám si jej k dokladům.
2. Ty už zbraň máš? Já ji nechci. A nebudu chtít.
3. Ty už máš zbraň? Já ještě ne. Jsem z toho nervózní. Prý už má zbraň 9 % občanů. Ech, musím si ji chtě nechtě opatřit také.
4. Žaluji svého doktora, protože mě označil za nezpůsobilého získat průkaz. Trotl je on. Všichni se mohou bránit, mně to státní doktor upírá!
5. Žaluji svého doktora, že mi průkaz dal, ale prodloužit mi jej nechce. Žaluji ho za zmaření investice. Teď mohu mít pistoli jako suvenýr na piáno. Hlupák, a to je na soukromo.
6. Žalujeme doktora, že vydal průkaz vrahovi našeho syna. Že mu hrklo v bedně až loni a průkaz platí ještě dva roky? To bude muset prokázat před soudem. A jeho sousedy si obejdeme, aby náhodou neměli chuť o tom svědčit. Náš kluk musí být pomstěn!
6. Byl opilý, vykřikoval a pak vytasil z kapsy něco, co vypadalo jako pistole. Měl jsem zbraň v tašce.Třásly se mi ruce, ale zvládl jsem to. Skácel se bez hlesu. A jak jsem měl poznat, že to v jeho ruce byla dětská pistolka?
7. Střílí se tu! Mám kvér, jdu na to. Ale kdo je útočník, a kdo je můj spoluobčan, který se brání?
8. Na Staromák vjíždí džíp s chlapíky s turbany. Skáču za popelnici, vytahuji kvér a mířím. Budu hrdina. Sláva, sejmul jsem ho. A nebyl to chlap no name, byl to pan Konvička.