otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Madrid? Děkuji a chválím

Madrid? Děkuji a chválím

Všimli jste si toho v Madridu taky? Jádrem téměř každého podstatného sdělení bylo poděkování a povzbuzení. Říkáme tomu vděčnost a je to činnost na vymření.

Hlavní rubrika: Křesťanství, církev, společnost
Rubriky: Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 2. září 2011
Děkování znělo jak od organizátorů, tak od českých Otců biskupů, a také od Svatého Otce. Že to jde a že je to potřeba, je pro mne jedno z nejdůležitějších madridských sdělení; tuto dovednost si člověk osvojuje vlastně celý život. Nikoli děkování pro děkování, nějakou technicko-pamatovací řečovou dovednost typu ptydepe, ale jako opravdový výsledek přemýšlení o druhém; výsledek všímání si jeho vlastností, dovedností, chování. Poděkování a pochvala jsou, dá se říci, jedním z přirozených projevů blíženské lásky. Jsou vléváním sil tam, kde ochabují, jsou zahřátím sdrdíčka, které jinak chladne. Je pro mne chválícího zpětně nadějí, že někdo si všimne mého dobrého díla a pochválí jej. Domnívám se, že na Zemi není člověka, který by nebyl za něco k pochválení. Přitom je to poměrně jednoduchá, kaloricky nenáročná záležitost. Řetěz radosti.

V Pavlionu Otcové biskupové děkovali za čas, který jsme my poutníci dali Španělsku, za snášení horka a žízně. Děkovali organizátorům, účinkujícím, muzikantům a zpěvákům, taky divákům Tv Noe za podporu neteří a vnuků... Svatý Otec děkoval za odvahu bohoslovcům, řeholnicím, nám všem na Cuatro Viento poděkoval za snášení deště a větru (byl na tom přitom podobně) a taky za věci, o kterých nemůže vědět, zda a jak je zvládáme, ale může je vyvozovat z toho, že jsme "na place"; a taky jako preventivní povzbuzení k tomu, abychom, pokud nejsme, dobří byli.  Příslušníkům některých národů děkoval specificky za jejich přínos události, církvi a společnosti.

Důležité pro „mlaďochy“ je pozorovat: prvně se čeká, že nadřízení děkují podřízeným, starší mladším, rodiče dětem; je dobré nezapomínat, že i nadřízení si zaslouží a  potřebují poděkování (kdy jste zašli do zákristie, bez okolků řekli "děkuji za mši svatou, otče" a koukali rychle vypadnout, aby jako nebyl trapas). Důležité je nepřehlédnout příchod do pozice toho vyrostlejšího, nadřízenějšího nebo i jen rozumnějšího :-), kdy pamatovat na pochvalu a poděkování už mám v popisu práce; přicházívá to nenápadně, ale nevyhne se to nikomu. A to je dobře.

Tak - děkuji tomu, kdo dočetl až sem. :-)
A ještě zvlášť děkuji vám, kteří jsme tam byli blízko v práci i odpočinku. Byli jste a jste pro mě důležití.

Texty Madrid 2011 v editovatelné podobě, abyste si je mohli konvertovat do svých elektronických zvířátek, jsem umístil i sem.

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.