• Nechal jsem si hned vyřadit automatické vypínání motoru při zabrzdění. Ničí to motor, to každý ví.
• No netřídím, přece jsem viděl, jak to sesypávají zase dohromady.
• Cože, už vadí i plastová brčka? Už ta Evropská komise neví roupama, co dřív?
• Jíst méně masa? To by mě manžel dal, kromě pátku samozřejmě.
• No, asi pojedeme dvěma auty, protože naši se nechtějí dopředu rozhodovat, kdy a kudy se budou vracet.
• Z těch úsporných žárovek mě bolí oči, je to nepřirozené. Není nad osvědčený wolfram.
• Splachovat pitnou vodou na WC? A jak to mám jinak dělat, jinou v domě nemáme.
• To se říkalo, jaké budou záplavy, a přitom je sucho.
• To se říkalo, jaké bude sucho, a zatím jsou přívalové lijáky.
• Stromová monokultura? Za to můžou komunisti.
• Uhlíková stopa? Že si ji mám změřit? A kde jako, a co pak já s tím?

„Bůh chce, aby se každý snažil být spravedlivý v každé situaci, aby vždy usiloval o život podle jeho zákonů a umožnil tak životu vzkvétat v plnosti. Když hledáme především Boží království1 a udržujeme správný vztah s Bohem, lidmi a přírodou, pak může spravedlnost a mír proudit jako nevyčerpatelný tok čisté vody a sytit lidstvo i všechny tvory.“ Takto rozjímal papež František u jezera svaté Anny v Kanadě. A pokračuje:

„Během Doby stvoření se zastavme u tlukotu srdce našeho, srdcí našich maminek a babiček, i tlukotu srdce Božího. Ta dnes nejsou v souladu, netlučou společně ve spravedlnosti a míru. Příliš mnoha lidem je znemožněno napájet se z této mohutné řeky. Uposlechněme proto výzvu postavit se po bok obětem environmentální a klimatické nespravedlnosti.“
A já dodávám: Celé to, milí přátelé, není o ničem jiném, než uskrovnit se v něčem, co mohu a ono je to dosažitelné, vytvořit si návyky, které nejsou obtížené - abych pomohl nám a hlavně těm, které pravděpodobně nikdy neuvidím. Skromnost je též atribut Božích dětí!
Díky vám, že jste si to přečetli!