Respondentka Alena: Dovolená na Jadranu. A levněji než loni. Pokolikáté jste tam byli? Podeváté. - Letíme jinam.

Respondent Aleš: No zní to banálně, ale chvíle, když jsme se s bráchou objali! To jsme udělali naposledy možná ve dvanácti. A teď, po všech těch letech nemluvení. Je to stále křehké, ale cítím, že se ledy hnuly. - Smekáme a letíme dál.

Respondentka Jitka: Sladkobolný dárek byl, když jsem držela umírajícího tátu za ruku a on se mi omluvil, jak nebyl na naší svatbě: měl potíže v práci, mlčel, ponižovalo jej to. K tomu nesoulad s mámou. Hloupá mužská ješitnost mu bránila zkusit nějakou nápravu. A dodal, že jsme já a sestra jeho největší radostí na světě, a že se námi bude za pár hodin ohánět u nebeské brány. Vytahujeme nenápadně kapesníky a vzlétáme.

Vidíme kluka Jirku: Mám super radost ze staršího rámu jízdního kola a ručně malované poukázky 2000 Kč na komponenty k jeho vybavení. Nalakoval jsem ho, vyparádil; takové kolo nikdo nemá! Díky, táto, díky, Ježíšku!

Oslovujeme respondentku Katku: Máme novou kuchyňkou linku! Indukční ohřev, multifunkční mikrovlnka, drtička odpadů, to je eko! Jo!

A ještě respondent Tomáš: Rozbušilo se mi srdce, když mi včera dobrý kamarád při odchodu nečekaně vsunul do kapsy bundy obálku: Máš prý nějaké potíže. Teď mám dost, nemluvme o tom…

Končíme anketu, loučíme se s andělem, necháváme pozdravovat šéfa a jdeme na vyhodnocení. Jeví se nám, že poměrem výkon – cena a v relaci štěstí – užitek vítězí respondenti Aleš, Jitka a Jirka a Tomáš.

Milí, mějme radost z darů, jejichž hodnota není tvořena cenovkou. Radost ať je oboustranná, neboť Ježíš říká: Je blaženější, je šťastnější dávat než brát.