Milí přátelé,
prožíváme radostnou neděli Laetare. Její název je odvozen od antifony „Raduj se, Jeruzaléme“. Mnozí věřící dnes v církvi i ve společnosti ovšem více vnímají napětí
a rozpory, jejichž důsledkem jsou obavy a smutek. Je dobré si uvědomit, že církev má být místem setkání s Kristem, které tento svět proměňuje. Církev by měla být místem přijetí, kde se mohou pokojně tříbit různé názory se vzájemným respektem a pochopením, tak jako v rodině. Není třeba se vším souhlasit, je moudré názory korigovat, ale není vhodné ukvapeně odsuzovat. Jak říká kniha Přísloví: „Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost“ (Př 14,29).
Celosvětová církev se dívá do budoucna s nadějí. Svědčí o tom i to, že Svatý otec schválil program pro další tříletou etapu synodálního procesu. V naší diecézi také očekáváme beatifikaci dvou kněží mučedníků – Jana Buly a Václava Drboly. Jejich příběhy spojené s těžkými chvílemi 50. let v Československu nás zvou k přemýšlení nad tím, že věrnost a láska mohou být nejmocnější zbraní. To nám potvrzují i slova P. Jana Buly v jednom dopise z cely smrti: „Největší posilou je mi to, že jsem věrně sloužil Bohu až do konce. Člověk Boha nikdy dost nemiluje, a to je jediné, čeho musí litovat.“
Náš zrak by se měl s nadějí upírat směrem ke vzkříšení. Heslem starobylého mnišského řádu kartuziánů je „Stat crux dum volvitur orbis“ – „Kříž stojí, i když se svět otáčí“. Kříž, na který se Ježíš dívá optikou vzkříšení, pro nás má být pevným bodem. Má být majákem v rozbouřeném moři tekutých informací, kde se bitvy odehrávají ani ne tak v našem rozumu, jako spíše v našich srdcích. Tato prostředí však často postrádají ticho Velkého pátku, kde víra, naděje a láska mohou pracovat ruku v ruce.
Prosím tedy, abychom nezapomínali sepnout ruce k modlitbě za dar pokojného naslouchání a moudrého rozlišování, aby se emoční vlny mohly uklidnit a my nepřeslechli Ježíšova slova: „Buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33).
Kéž je nám oporou Matka Boží, která svůj život s nadějí vložila do rukou nebeského Otce.
Za modlitby děkuje a žehná
biskup Pavel