otec Martin Holík

Otec Martin Holík

Přemýšlím o daru přátelství

Přemýšlím o daru přátelství

Katolický týdeník se v březnu 2017 zaměřuje na téma přátelství. Zeptal se i mne.
Nedávno se na mě blízký člověk po mých nářcích podívá a praví s úsměvem: Člověče dobrý, na co si stěžuješ, vždyť je to skoro úplně vynikající! Podívej se na sebe! A měl pravdu. Nemít toho přítele, zůstanu si ve svých náladách.

Hlavní rubrika: Křesťanství, církev, společnost
Rubriky: Křesťanství, církev, společnost
Datum zveřejnění: 15. března 2017

Přátelství je ryzí. Dávám, aniž bych bral, a dostávám, aniž by se čekalo, že oplatím.
Přátelství osvobozuje. A to uprostřed vztahů, zatížených příbuzenstvím, podřízeností nebo penězi.
Přátelství uschopňuje. Právě tehdy, pokud umím navazovat přátelství s člověkem, jsem schopen je navazovat i s Bohem. Jak na to? Úplně stejně. Oslovím Ježíše jménem. Budu pozorný k tomu, co mi říká. Právě tak, jako přítele jej požádám, poprosím, a stejně tak nezapomenu děkovat. Budu se s ním cítit bezpečný pro jeho pevné slovo a jeho ochranu před zlým slovem. Nikdy mu nechci ublížit a jsem si jistý, že on nemá zájem ublížit mně. Nazval jsem vás přáteli…
V přátelství je síla. Velmi rád bych prokoukl, kterými vlastnostmi si vybudovali přátelství s Ježíšem Lazar s Marií a Martou. Šlo jim to náramně. Jak byli všichni naměkko kolem události začínající slovy: Přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit… Lazarus, veni foras! Pojď ven! To je síla.
A že mi to s někým nejde? To se rozumí samo sebou. Cena přátelství přece spočívá i v tom, že je to vzácné zboží. Jako melanž na Duně. Zachovat vlídnou tvář a být laskavý je také velmi cenné, počítá se.
A ještě něco: Udržováním přátelství člověčího si „nacvičuji“ schopnost obnovovat přátelství s Bohem právě tak dobře, jako svátostným způsobem ve svátosti smíření.
Mou častou radou rodičům dětí nejpozději od deseti let výše je tato: Podporujte děti v setkávání s vrstevníky tam, kde mohou přátelství vznikat spontánně. Uděláte tím pro jejich budoucnost ohromnou věc.
A když přátelství zaniká? Ano, dozráváme, stěhujeme se za manželem, manželkou, za zaměstnáním, vracíme se do rodiště pečovat o stárnoucí rodiče, jezdíme do ciziny. Přátelství jedno se upozadí, aniž by zmizelo navěky, jiné nám Bůh přihraje jako všimné, které se, jak všichni víme, nedaní.
Nedá mi to nezeptat se: Těšíte se na setkání s přáteli, už se konečně podařilo po všech peripetiích a nemocech domluvit termín? Bravo. Tak, a já se jdu místo psaní dalších úvah setkat v modlitbě večerních chval s Ježíšem a pak jdu konečně zatelefonovat rodině svých přátel. Požehnaný den, přátelé přátel!

Nick Winton, Meeting Brno, 21. 5. 2026

„Odpuštění není dar pro ty, kteří se chovali špatně.
Je to dar pro nás samotné, abychom mohli jít dál s lepším srdcem.“

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.