V neuvěřitelně dlouhatém betlémě starobylé katedrály ve francouzském Štrasburku je ten výjev nádherně figurálně znázorněn. Je v pořadí scén první, podle historické posloupnosti Božího plánu spásy. Tím člověkem je Maria z Nazareta, děvče Joachima a Anny, pozdější manželka Josefova a máma Ježíše, narozeného v Betlémě.
Mše svatá ze studia Proglasu s hlavním celebrantem biskupem Pavlem Konzbulem je poděkováním za ta léta, poděkování pracovníkům, podporovatelům, tvůrcům, posluchačům. Rozhlasová rodina není virtuální, ale skutečná, je rozprostřená po celé zemi a také po jiných částech světa.
Papež František v začátku adventu vydal Apoštolský list Admirabile signum, který můžeme přeložit jako Podivuhodné, báječné, jedinečné, zázračné znamení.
Hovoří o bezprecedentně jedinečné historické betlémské události a také o neobyčejném způsobu, jakým si ji připomínáme, totiž stavěním betléma s figurkami, krajinou, příbytky. František vzpomíná na svého papežského patrona Františka z Assissi, kterému vesničané v Grecciu nadšeně vyhověli v jeho zvláštní prosbě napodobit, znázornit ve Štědrovečerní noci to, co se stalo před 1233 lety v Betlémě.
A tato událost by nemohla nastat bez lásky dvou vynikajících lidí, Joachima a Anny. Ano, dnešek je oslavou jejich manželského tělesného spojení. Z něj vzchází přečistá dceruška Maria, která ve věku, kdy se tenkrát vdávalo a ženilo, plánuje budoucí život. A táž dívenka přitaká podivuhodnému způsobu početí svého Syna.
V těchto dnech jako lék na každou tíseň nebo zármutek doporučuji číst citovaný jedinečný Františkův list. Na Proglasu jej uslyšíte o Štědrém večeru v 17 a o Božím Hodu v 15 hodin celý. Jím také dnešní slovo zakončím.
„Srdce betléma začne tlouci, když v den Narození Páně, vložíme do jesliček figurku Dítěte Ježíše.
Proč vzbuzují jesličky takový úžas a dojímají nás? Především proto, že ukazují Boží něhu. Stvořitel veškerenstva se snižuje k naší nepatrnosti. Ten, který se narodil z Marie, je zdrojem a oporou každého života. V Ježíši nám Otec daroval bratra, který nás přichází hledat, když jsme dezorientovaní a ztrácíme směr; věrného přítele, který je nám stále nablízku.“