Tedy, ještě jednou: Nádherný nedělní den. Obědvám u rodiny přátel v Rousínově. Á, telefonát od sousedů, rodiny paní asistentky Jitky: Je tak hezky, vyjeďme si všichni na kole. Půjčíme ti kolo, přilbu, kraťasy, tričko. No, měl jsem odmítnout, že mám moc práce (to mám vždycky, samozřejmě samou důležitou, že: work – Holík), když přes všechna má předsevzetí mě mé kolo vezlo v létě toliko jednou, cestou na soutok Dyje a Moravy? Takže převléci, nastavit sedlo, přilbu,… Kolovýlet se vydařil.
Skoro. Důležité slovo.
Vyjeli jsme k rozhledně nad Drnovicemi; mladší se úžasně slitovávali nad staršími děláním přestávek, abychom jako dojeli, akorát že oni přestávku, my dojezd, a tak jedem, že; vylezli jsme na rozhlednu Chocholík, trefovali se ohryzky do postaviček pod námi (já hryzal, Kubík házel). Poseděli jsme před hospůdkou u kávy a ledňáčku; prostě třicet kiláků v nádherném, babím létě, pět dospěláků a sedm děcek.
Při cestě zpět jsem ještě zatoužil vyjet na vršek Lulče ke kostelu svatého Martina, pozdravit patrona a dostat se k místu, kam jsem toužil vyjet už moc setkrát, totiž vždycky, kdy jsem jej spatřil, s letopočtem 1957 na střeše, při cestě po rychlostce Brno - Prostějov. Slitovaly se nade mnou dvě cyklo-průvodkyně Domča (co je tak všestranná) a Káťa (co tak krásně zpívá), ostatní už jeli domů. Jitka varovala: Buď opatrný, abys nejel místo do Proglasu na ÁRO. No...
Kostel byl sice zavřený, ale okolo pěkný tichý hřbitov (mj. hroby matky a sestry skladatele Zdeňka Fibicha), naučná stezka, krásně opravená křížová cesta. Před dveřmi kostela jsme poprosili o ochranu svaté křestní ochránce nejen nás tří, ale všech členů výpravy (to jsme vám to nandali, pohani). Na závěr jsem přidal: Andělé strážní - orodujte a za nás! - a dodal drze: Dneska se nám vlastně ani na kole nemůže nic stát, když je dnes svatých strážných Andělů.
Skoro. Důležité slovo.
Za dvě minuty už jsem ležel před kolem a crčela ze mě krev.
Poučení:
- Nesundávejte si tmavé brýle, ani když jedete z kopce ztmavlým lesem po strmé škaredé silničce.
- Nebrzděte přední brzdou, když držíte byť vteřinu řídítka jednou rukou.
- Neříkejte pitomosti při modlitbě, ani když jste kněží.
- Těšte se pozitivním konstatováním, že nebe trestá malé drzosti hned.
- Buďte vděční, když nejste sami (ta Dominika odněkud vykouzlila i obvaz)!
- Zvažujte i variantu, že právě v ten jediný den, jak to u oslav bývá, oslavenci mohou mít poněkud sníženou služební pohotovost. Anebo ne?
Jau, jen aby za ten šestý bod nepřišlo něco výchovnějšího. To se tak člověk na něco upne…
Shrňme to.
Zasloužili by si: Loket jeden dva stehy, další odřeniny dezinfekci, hlava pár facek. Ruce paní asistentky jsou ovšem zároveň ruce laskavé a profi zdravotní sestřičky, takže půl bolesti odešlo tou laskavostí, další část vybráním kamínků a desinfekcí a zamašličkováním.
Byl to opravdu pěkný výlet. Ne skoro, ale opravdu. I s tím výchovňákem. :-)
P.S.: Paní Jitka neuhodla. Nebylo to na ÁRO, ale na ambulanci. Hm. Zatím je to prorocký elév. Naštěstí :-)
P.P.S.: Už se těším v zimě na sáně.