„Po rozdělení jsem si říkal, že se určitě jednou zase nějak spojíme. Nevěděl jsem, kde a jak, ale věřil jsem, že k tomu určitě dojde. Podařilo se: Spojili jsme se v jiném, větším společném prostoru a výhody, které jsme měli dřív, máme znovu, a mnohem větší. Jsem za to moc rád, i za to, že spolu máme skutečně úžasné vztahy.“

Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Podle prvního článku Ústavy je ústavnost založena na třech základních pilířích, kterými jsou demokracie, vláda práva a úcta k právům a svobodě jednotlivce. To garantuje rovnost lidí a lidskou svobodu a jen ty otevírají pole pro uplatnění odpovědnosti i sounáležitosti ve státě žijícího společenství.

Před pár dny jsem na konci mše svaté v tisíc let staré kryptě katedrály Notre Dame ve Štrasburku měl na krajíčku. Hymny česká a slovenská zněly jako modlitba za jednu i za obě vlasti, za lidi v nich.
Zněly jako poděkování za ty, kteří vynaložili úsilí, organizovali, bránili i umírali.
Zněly jako prosba za nás i za naše potomky; snad nám jednou řeknou: Stařečci, díky, dělali jste, co jste mohli.
Zněly jako prosba za odpuštění, že tolik selháváme, jak nám připomenul Pavel Rychetský: „Úmrtí běženců na našem kontinentu je zahanbujícím mementem; špatné svědomí nelze utišit miliardami posílanými autoritativním režimům. Humanita a solidarita se začaly ztrácet z našeho prostoru“.

Křesťan kromě toho, že je Čechem a Evropanem, věří, že bude Nebešťanem. Všechny naše domy a města a země jsou předobrazem domova definitivního, u Pána. Housing last.

Často si připomínám prosbu Jana Zahradníčka o to, co bych nazval „nebeským Schengenem„: Abychom na všech stranách s královstvím Božím hraničili… Ano, spojeni velkorysostí, nasloucháním a radostnou nadějí.

Úvodník pro Zpravodaj farnosti u svatého Augustina v Brně 11/2018.