Dnešní doba je plná protikladů. Jejich zostřování je živnou půdou pro vznik a trvání nezhojitelných střetů. Papež František na jejich vyléčení často poukazuje. Vzpomeňme jen na papežových patnáct bodů ke zpytování svědomí pro římskou kurii. Strohost připomínající pronikavou jasnozřivost pouštních otců a starců mu mnoho přátel nepřinesla. A není divu, že se někteří cítí být dotčeni a uchylují se k intrikám, agitaci a nevybíravým útokům. Především ti, kdo zastávají důležitá místa v institucích církve, ba bylo jim i svěřeno učit jménem církve, těžce snáší, když na ně z úst papeže dopadnou požadavky Ježíšova evangelia. „Častým nedostatkem těch, kdo mají autoritu – jak občanskou, tak církevní – je to, že vyžadují spoustu – i správných – věcí, které však oni sami nepraktikují. Vedou dvojí život. Ježíš říká: »Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nedotknou ani prstem« (Mt 23,4). Tento postoj je výrazem špatného vykonávání autority, která by měla naopak čerpat svoji původní sílu z dobrého příkladu. Autorita se rodí z dobrého příkladu, aby pomáhala druhým praktikovat to, co je spravedlivé a řádné, a poskytovala jim oporu ve zkouškách, ke kterým dochází na cestě dobra.“
Papež František k tomu dodává: „My, Ježíšovi učedníci, nemáme hledat pocty, autoritu či nadřazenost. Působí mi bolest, když vidím lidi, kteří psychologicky žijí v marnivé snaze dosahovat poct. My, Ježíšovi učedníci, si tak nemáme počínat, poněvadž mezi námi mají být jednoduché a bratrské vztahy. Všichni jsme bratři a žádným způsobem nemáme nad druhými panovat a dívat se na ně svrchu. Nikoli, všichni jsme bratři. Pokud se nám dostalo od nebeského Otce nějakých talentů, máme je dávat do služeb bratřím, a nikoli z nich těžit pro svůj osobní užitek a zájem. Nemáme se považovat za nadřazené nad ostatní; skromnost je podstatná pro život, který usiluje o soulad s učením Ježíše, jenž je pokorný a tichý srdcem a přišel nikoli proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil.“ Jedna obyčejná cesta k nabytí skromnosti a uschopnění nechat se ztvárňovat Boží láskou jsou litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Co kdybychom si otevřeli kancionál a vybrali si jednu invokaci jako měřítko, jimiž chceme posuzovat sebe i druhé? táže se ve svém zamyšlení pro modlitbu v tento měsíc národní koordinátor modliteb Pavel Ambros.
Papež František též prosí, abychom se modlili za asijské křesťany, ať mohou šířit dialog, pokoj a vzájemné porozumění, obzvláště ve vztahu k jiným náboženstvím
Papež František úmysl modlitby opět doprovází ve videozáznamu, tentokrát hojně odkazujícím na postsynodální apoštolskou exhortaci Jana Pavla II. Ecclesia in Asia.Vyznává se nejprve z obdivu k rozličnosti asijských kultur, náboženství a tradic, a dodává: „Na tomto kontinentu, kde je církev menšinou, je před námi strhující výzva. Musíme šířit dialog mezi náboženstvími a kulturami. Dialog je zásadní součástí poslání církve v Asii. Modleme se za křesťany v Asii, aby podporovali dialog, mír a vzájemné porozumění, zejména vůči těm, kdo náležejí k jiným náboženstvím,“ uvádí Radio Vaticana.
https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/171108umysl-apostolatu-modlitby-na-listopad-2017
Stránka s videem urgentního úmyslu papeže Františk ana listopad 2017