Veřejně prospěšné
Práce na veřejném místě je, milí farníci, ohromně zajímavá. Kdysi jsme ve sbírce vybrali peníze pro přeměnu části chodníku pod věží na vjezd. Provoz je ale rušný, chtělo to otevírání na dálku.
Při instalaci elektroniky jsem sedával na stoličce a taky pokukoval po kolemjdoucích.
Výborné byly rodiny s dětmi: Dítě: Dobrý den. Já: Jé, dobrý den! Rodiče: Dobrý den. Já potutelně: Dnes je krásně, děcka, víte, že správný prázdninový den je, když držíte v ruce zmrzlinu? Máma se viditelně chmuří, táta nic. Za čtvrt hodiny jde rodinka cestou zpět. Všichni třímají v ruce zmrzlinu s dvěma kopečky; nemluví, neboť je třeba rychle lízat.
Nebo: Po zběžném pozdravu táta udělá dva rychlé kroky zpět a přes plot mi podává skutálený šroubovák. Já: Děkuji mockrát. Kluci, máte šikovného a pozorného tatínka! Usmíváme se všichni, táta viditelně povyroste.
Farnice volá: No konečně se ten vjezd pořádně využije!
Pan farník se zastaví: Vy si u toho ale pěkně odpočíváte, viďte, otče Martine! Kývám hlavou: To víte, aspoň tu po mně jednou něco kloudného zbude.
Vteřina pozornosti, věta, úsměv, oči. Jsem obdarován. Díky za to.
A (nejen) můj dárek? V horkých dnech jsem nastavoval budík na noční čas, kdy se teploty vyrovnají, vstal a otevřel v kostele, co šlo. Ráno pak pozavíral, aby chládek neutekl. Všimli si toho dokonce i sousedi. V Katolickém týdeníku jsem totiž četl, že vídeňské arcibiskupství začalo zveřejňovat na síti seznam kostelů s příjemnou teplotou uvnitř, které proto nechává celodenně otevřené pro přehřáté Vídeňany.
Dobrý start do ruchu školního roku přeje ze srdce
otec Martin
P.S.: Parkovací místo stačí pro dvě auta kněží, ale nárazově je k dispozici, třeba pro přepravu věcí na oslavu ve farním sále.