Tenhle, milý Deníčku, ještě neznáš, neb jsem jej vymyslel až teď, hihi.
Rodina farníků, poledne, paní dokončuje sváteční oběd; u stolu sedí i pozvaní farář a kaplan, poněkud jetí – mají po třech mších.
Farář polohlasem kaplanovi:
Víš, co je na ženách nejobdivuhodnější?
Kaplan se zardí: Nevim.
Jídlo!
Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
