Deničku, je mi tohle zapotřebí?

Deníčku, posuď sám. Poslouchej a piš si.

Hlavní rubrika: Můj Deníčku
Rubriky: Můj Deníčku
Datum zveřejnění: 5. června 2020

Parkuju na Petrově. Před odjezdem zpět zaběhnu ještě do nábo knihkupectví Donum na rožku. Lidí plno, rozestupy, roušky, dezinfekce. Fronta u pokladny. Někteří mě očima zdraví. Já očima hledám titul. No nic, takhle nemám šanci, paní pokladní v poklusu... Odcházím. Na prahu dveří paní pokladní volá: "Co jste hledal, otče?" Ach jé.
"Svatý sex", vyslovuji polohlasem. Lidé zbystří.
"Ehm, promiňte, nerozuměla jsem Vám, svatý kdo?" zahlaholí ona. Nadechuji se:
"Sex. Svatý sex Debry ... Debry... V podtitulu to má O spiritualitě a sexualitě naostro". Zorničky lidí se rozšiřují, scéna tuhne. "Hm, to jsem ještě neviděla, ale my jsme ještě dnešní zboží nerozbalili."
"Nevadí, zastavím se příští týden, děkuji, spánembohem", a vypotácím se z prodejny.
No Deníčku řekni, mám já tohle, ve svém věku, zapotřebí?

Koupit?

zpět nahoru tisk

Nick Winton, Meeting Brno, 21. 5. 2026

„Odpuštění není dar pro ty, kteří se chovali špatně.
Je to dar pro nás samotné, abychom mohli jít dál s lepším srdcem.“

Někdo mě přijal

Připomeňme si ústřední pravdu našeho života: přišli jsme na svět, protože nás někdo přijal; jsme stvořeni pro lásku, jsme povoláni ke společenství a bratrství. Tento fakt našeho bytí nás podepírá zejména v dobách nemoci a křehkosti.

Při vstupu na internet

Všemohoucí, věčný Bože, tys nás stvořil ke svému obrazu a nařídil nám, abychom všechno dobré, pravdivé a krásné hledali především v božské osobě tvého jednorozeného Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
Prosíme tě, dej, abychom na přímluvu svatého Izidora, biskupa a učitele, na cestách internetem vedli své ruce a oči k tomu, co je milé tobě, a každého člověka, kterého potkáme, přijímali s láskou a trpělivostí.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.